Coryphee I.
Dnešním dnem otevíráme nový seriál ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
První co jsem uviděla a také první věc, kterou si pamatuji, byla ta, že všudem kolem mě byla tma. Hustá, neprostupná tma. Možná jeí samotná podstata.
Ležela jsem na zádech a tak jsem se pokusila postavit, ale obrovská bolest
projelo od mojí hlavy celým tělem. Chtěla jsem se na hlavě otřít, ale zjistila
jsem, že ležím v jakémsi stísněném prostoru. Nasála jsem okolní vzduch. Kromě
zatuchliny jsem cítila zřetelně dřevo. Rukama jsem opatrně prošátrala okolí a
pak mi to bylo najednou vše jasné. Rakev!
Snažila jsem se uklidnit a po chvilce se mi to i podařilo, přestože jsem nebyla
ve své kůži. Začala jsem bušit do víka a k mému velkému překvapení, mé ruce
procházely dřevem jako máslem a v mých dlaních jsem drtila pevnou dřevěnou desku
na třísky. První chybu jsem si uvědomila v okamžiku, kdy mi na obličej začala
padat mokrá hlína. Plivala jsem tu hnusnou hlínu ze svých úst a snažila se
vyhrabat co nejrychleji. Cpala jsem hlínu postupně pod sebe a své tělo tlačila
nahoru, nahoru ke svobodě. Konečně po chvilce první záblesky slabého světla.
Vyhrabala jsem se ven a spíše šokem, než vysílením jsem padla do trávy. Opět
jsem se posadila a rozhlédla jse okolo sebe. Cukla jsem sebou leknutím. Hřbitov!
Stále jsem tomu nemohla uvěřit, jako bych byla ve špatném a děsivém snu. Pro
jistotu jsem si protřela oči a mým tělem opět projela vlna bolesti. Z hrůzou
jsem si uvědomila, že mé prsty se dotýkají jen očních jamek, bez očí.
Ruce mi sjížděly po tváři, abych s děsem poznávala svoje jistě umučené tělo.
Spodní čelist skoro chyběla, rty byly pryč. Vykřikla jsem přidušeným hlasem do
okolního ticha a z blízkého rozložitého stromu s křikem odlétlo několik
poplašených vran. Prohlížela jsem si své tělo a zjišťovala šokující skutečnosti.
Tlející rány po celém těle, ty hlubší hrozivě ukazovaly bílé kosti v záři luny.
Přes všechny tyto rány, prázdné oční jamky, jsem se cítila velmi dobře, silná a
navíc můj zrak byl ostrý a jasný. Postavila jsem se opatrně a rozhlédla se kolem
sebe. Mnoho náhrobků a na kovové bráně strašidelně vytvarovaný nápis „Hřbitov
Darkshire.“ Nevěřícně jsem se otočila k díře v zemi, ze které jsem vylezla.
Hledala jsem náhrobek, který ležel převrácený opodál. Zvedla jsem jej, abych si
mohla přečíst co se na něm píše. Mé tělo na chvilku ztuhlo v šoku, když jsem na
něm uviděla nejenom svoje jméno.
„Coryphee – opustila nás v nedožitých 25. letech, klid její duši.“
Padla jsem na kolena, zaklonila hlavu a ohnula se v zádech. Roztáhla ruce od
těla, dlaněmi k smrákajícímu se nebi. Na tvář mi dopadly první deštové kapky.
Začala jsem řvát.
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
