Coryphee II.
Pokračování nového seriálu ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Prudce jsem se posadila a uvědomila si, že si nepamatuji, kdy jsem vůbec
usnula. Okolo byla stále tma, měsíc se zdál na svém místě, ale bylo již po
dešti. Byla jsem celá promáčená a mé nedávno ještě krásné vlasy, mi zplihle a
slizce oblizovaly krk a obličej. Těžkopádnými kroky jsem se dostala k nedalekému
stromu a opřela se o něj. Několik vran nesouhlasně zakrákalo, pár jich odlétlo.
Cítila jsem jejich bodající pohled, ale nebyla jsem schopna jim ho vrátit. Před
sebou jsem viděla obrysy domů, vesničky Darkshire – mého domova. Vydala jsem se
směrem k němu, absolutně nevědíc co se stane a co budu dělat, až tam dorazím.
Možná se konečně probudím z téhle děsivé noční můry. Možná, že se pravdu ukáže,
že je to jen sen. Možná, ale co když ne?
Pomalu jsem se blížila a cítila, jak se do mých nohou vlévá opět síla. Mé kroky
nabraly jistotu, moje chůze se vyrovnala a já poprvé za celou dobu pocítila, že
se začínám usmívat. Úsměv se trochu rozšířil, když jsem došla k bráně naší
vesničky a uviděla známé tváře strážných. I oni mě uviděli a jistě je musel
vylekat pohled, na moje zubožené tělo a tak ke mně rychle vyběhli. Také jsem se
k nim rozběhla, jak mi to jen nohy dovolily. Můj úsměv se roztáhnul ještě více –
konečně zachráněna.
V jejich tvářích jsem však uzřela něco, co okamžitě projelo mojí myslí, jak
řetězový blesk. Ten jejich výraz, ten jejich výraz plný děsu a agrese, vzájemně
se převalujíc jeden přes druhého. Cítila jsem, jak mě opouští moje jistota a
krok se zpomaluje, až jsem se zastavila docela. Ohromeně jsem na ně koukala,
vždyť kolikráte jsem spolu byli v místním hospodě na tancovačce, kolikrát jsme
šli na lov, kolikrát.. Ze vzpomínek a šoku mě probral křik bližšího strážného.
Řítil se na mne a z pochvy na zádech tasil dlouhý meč v jehož vyleštěném ostří
se odrážela moje vyděšená tvář.
Začala utíkat, tentokráte pryč od Darkshire, pryč kamkoliv. První rána přišla
bez varování a meč se mi bolestivě zakousl do zad. Ucítila jsem, jak páře zbytky
mého oblečení, jak prořezává moji kůži, jak moje teplá krev zalévá moje záda.
Vykřikla jsem bolestí, ale téměř okamžitě mě zasáhla další ještě bolestivější
rána. Tentokráte mě srazila k zemi a strážný za mnou mě jen taktak přeskočil,
aby nezakopl o mé převalující se tělo. Podařilo se mi pokleknout dříve, než se
ke mně oba dva strážní dostali. Ale ani oni nečekali. Jednou prudkou ranou mě
připravili o levou ruku, kterou jsem zvedla k obraně a druhou mě srazili k zemi.
Poslední věc, kterou jsem v záři luny uviděla, byla čepel meče, která se velmi
rychle blížila k mé hlavě. Pak jen dutý náraz, pocit neuvěřitelné bolesti a tma,
která zastřela moji mysl.
KEYSTORE.cz - elektronická distribuce počítačových a konzolových her
