Coryphee III.
Pokračování seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Průdké bílé světlo zalilo moji tvář. Otevřela jsem ústa v údivu, jelikož jsem nevěřila
tomu, co vidím. Byla jsem v jakési hrobce a předemnou se vznášel krásný anděl.
To on bíle zářil a přestože jeho křídla se ani nepohnuly, vznášel se. Než jsem
se stačila vzpamatovat, přišel druhý šok. Promluvil na mě, nebyl to jen tak
ledajaký hlas, ale bylo to přímé pohlazení po duši. Jeho příjemný hlas mě
okamžitě uklidnil a já jej začala pozorně poslouchat Vyprávěl mi o tom, co se se
mnou stalo, čím jsema co vše mohu dělat. Zjistila jsem, že jsem vlastně
nesmrtelná, jelikož při každém svém úmrtí se vždy objevím na nejbližším
hřbitově, kde se o mě tento anděl „Strážce“ postará. A to nejenom o mě, ale o
všechny na tomto mnou ještě neprobádaném světě. Čas pro něj nic neznamená, sám
je svého času pánem a proto mu nedělá problém být všude a u všech.
Jenže nic není zadarmo a tak jsem také dostala ponaučení, že po své smrti a
znovu přivedení k životu se mohu často cítít dost unaveně, navíc budu ráda,
pokud na mně zůstane moje výzbroj v jednom kuse, protože s mrtvolama se nikdo
moc nepáře. Poukázal také na možnost, dostat se ke svému tělu v podobě jakéhosi
ducha, jestli jsem to dobře pochopila. Pro své okolí budu neviditelná, já však
také uvidím ostatní jen kousek od sebe. I tady mě varoval – být duchem není bez
rizika. Světem se potulují monstra, která tyto duchy vidí a nikdy neváhají na
ducha zaútočit a zabít jej. Také jako duch nemůžu s ničím manipulovat, s nikým
nemůžu mluvit, moji přátelé či družiníci poznají moji přítomnost maximálně
mrazením v zádech.
Rozmlouvali jsme ještě dlouho, dostávala jsem všechny možné rady, například jak
poznám přátele a jak nepřátele již na první pohled, že můj minulý život se už
nikdy nevrátí a s nimi už nikdy nebudu mít své bývalé přátele, nebo rodinu.
Cítila jsem v sobě takové malé prázdno, když začal mluvit o přátelích a rodině.
To vše již bylo nenávratně pryč. Všechny ty roky, všechny ty vzpomínky. Celé to
na mě najednou dopadlo a já citíla, že tu již déle nemohu zůstat. Byla jsem celá
sklíčená a obloha, která byla v podobě obrovského černého víru, mi moc náladu
nezvedala. Napadlo mě, jestli někdy uvidím ještě slunce. V tom se mě anděl
dotkl.
Lekla jsem se toho ledového dotyku, ale anděl na mě opět promluvil medovým
hlasem. Celou mě zalila jeho bílá záře a i já citíla, že se začínám vznášet.
Citíla jsem, jak mi do tělem proudí jakási neznámá a nová síla, která obaluje
celé mé tělo. Pak svět okolo mě začínal nabírat svoji normální barvu, již nebylo
celé okolí šedé a děsivě chladné. Ještě než anděl zmizel, promluvil. Řekl mi, že
mě čeká nový život. Že mě čeká mnoho dobrodružství, mnoho nebezpečí, ale i mnoho
zábavy a krás. Řekl mi, že mě nyní pošle do míst, kde se budu cítit mnohem lépe,
že mě pošle do míst, kde se mě ostatní postarají a pomohou mi postavit se na
vlastní nohy. Řekl mi, že to místo se jmenuje Deathknell.
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
