Coryphee IV.
Pokračování seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Probudila jsem se v hrobce, ale uvnitř sebe jsem cítila příjemné teplo. Jako
by mé kroky někdo vedl, když jsem vycházela z tmavé, černé, zatuchlé kobky. Když
jsem vyšla do večerního svitu měsíce, zhluboka jsem se nadechla příjemně
chladného vzduchu. Pořádně jsem se rozhlédla. Přede mnou byla nevelká vesnice,
vydala jsem se tedy jejím směrem. U brány čekali strážní, ale absolutně na mě
nereagovali. Uvolnila jsem se a vešla do vesnice a teprve teď si uvědomila, že
okolní postavy nejsou úplně v pořádku. Vypadali jako já, otrhaná kůže,
vystupující maso a bělající se kosti. Přesto se pohybovali svižným krokem,
vesele spolu rozmlouvali, smáli se. Jeden z procházejících mužů okolo, na mě
dokonce přátelsky pokynul.
Bezcíle jsem bloumala po vesnici a na blízkém hřbitově si utrhla překrásnou
květinu. Strčila jsem si ji do vlasů, její rudý květ se krásně vyjímal na mých
upravených, hladkých vlasech. Všimla jsem si též, že mé prsty se prodloužily do
nebezpečných, ostrých drápů, jazykem zjistila, že mé zuby se prodloužily, což mě
trochu znepokojovalo. Pak ale můj pohled upoutal blýskající se předmět v jednom
z dalších hrobů. Rozhlédla jsem se a pak nespatřena skočila do vykopané jámy. Z
nahromaděné hlíny vytáhla jakýsi medailonek, který jsem strčila do kapsy.
Vylezla jsem ven a vydala se opět do vesnice. Procházela jsem se mezi lidmi,
poslouchala jejich povídání, kochala se zbožím v obchodech.
Když tu mi na rameno dopadla těžká ruka. Zděšeně jsem vykřikla a otočila se.
Přede mnou se tyčil velký muž, jehož zevření mi nahánělo hrůzu. Obličej bílý
jako stěna, spodní čelist chyběla, přes obličej dlouhá táhlá jizva. Jeho jediné
oko mě zkoumalo a přinášelo do mého těla chlad. Než jsem se zmohla na jakýkoliv
odpor, či reakci, hodil si mě na ramena a dlouhými skoky mě řvající a zpouzející
vnesl do nedaleké stavby. Tam mě opatrně položil na zem a já uviděla dalšího
muže, tentokráte slušně oblečeného, zajímavě vonícího, přestože jeho tvář nesla
stopy smrtelných neštovic. Pousmál se na mě, přistoupil k mé naprosto ochromené
postavě a sebral mi květ z vlasů.
„Né každý dokáže najít tuto bylinu, mladá paní, zdá se, že máš neobyčejný a
vzácný dar.“ Tajemně se na mě podíval. „Přines mi více těchto bylin a řeknu Ti
víc, dokonce Tě možná i něco naučím.“ Načež pokynul svému pohunkovi, který mě
ještě pořád zmatenou vystrčil ven na ulici. Otřesená a zadumaná na situací, která
mě potkala, jsem se vydala z vesnice po cestě dál, dle ukazatele k Under City.
Něco mi říkalo, že to bude město, město, které mi mnohé objasní. I za branou
vesnice byly domy, procházela jsem mezi nimi, než jsem si uvědomila, že jsou
zchátralé, a že u brány vesnice stály ozbrojené stráže. Zastavila jsem se a v té
chvíli se na mě vrhl ze stínů jedné budovy kostlivec a tvrdě mě udeřil do
obličeje.
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
