Coryphee VI.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Otřesena jsem posadila k domu a opřela se o jeho teď již příjemně chladivou
zeď. Stále tak trochu nevěřícně jsem sledovala své ruce, které hořely žlutým
plamenem. Fascinovala mě jeho zář i teplo které vydával tak příjemné, že jsem na
moment zapomněla na všechny svá zranění. Ty se mi ale brzky připomněli, hlavně
rána na krku. Aniž bych o tom přemýšlela položila jsem si dlaň stále obalenou
hřejivou září k té ráně a najednou cítila, jak plamen proniká přímo do rány,
přímo do mého těla, do mé krve. Cítila jsem skoro nekonečnou úlevu, která
zahltila moje unavené tělo a za okamžik si uvědomila, že rána na mém krku a
nejenom ona, se zacelila.
Najednou zář na rukou skončila. Překvapeně jsem sebou cukla a soustředila se na
jeho opětovné vyvolání. Chvilku to trvalo, ale nakonec se mi to povedlo. Moje
radost ale rychle opadla, protože stejně rychle jak se plamen objevil, tak také
zmizel. Nesnažila jsem se jej opět vyvolat, jelikož jakýsi vnitřtní hlas mi
říkal, že by to dopadlo stejně. Pochopila jsem, že jsem schopna tento plamen
vyvolat, ale pouze jen na omezenou dobu. Přesto to bylo velmi uspokojující.
Ještě chvilku jsem jen tak seděla a přemýšlela o tom, co se všechno za
posledních pár minut událo, když tu můj pohled upoutal jakýsi záblesk v
hromádce, který zbyla po onom kostlivci.
Rozhrábla jsem jeho ostatky špičkou boty a uviděla matný prstýnek, který
nejspíše nosil. Sehla jsem se pro něj, chvilku si ho prohlížela a nakonec dala
do kapsy. Začala jsem opět hledat ony bylinky, ale tentokráte jsem byla mnohem
opatrnější a pečlivě prohlížela všechny tmavší kouty, připravena kdykolik
reagovat. Opatrnost se vyplatila, jelikož když jsem měla asi sedmou, osmou
bylinku, vrhl se na mě další kostlivec. Tentokráte jsem byla připravena,
přestože pohled na tlející tělo a hrůzostrašně trčící šíp z lebky mě na momentík
zaskočil.
Ale i tak jsem nedala tomuto monstru jakoukoliv šanci. Plameny poslala jeho tělo
k zemi a osvobodila uvězněnou duši. Tentokráte jsem v jeho ostatcích nic
nenašla, ale když jsem rukama prohrabávala jeho kosti, cítila jsem v sobě takový
nový pocit až mi naskočila husí kůže. Natrhala jsem ještě pár bylin a když už
jsem jich měla plné ruce, co nejrychleji jsem se začala vracet do Deathknell. Až
když jsem prošla okolo stráží, tak ze mě opadla nejistota i strach, který jsem
si dříve nedokázala přiznat. Plná zážitků a nových otázek jsem se téměř
rozeběhla hlavní ulicí.
KEYSTORE.cz - elektronická distribuce počítačových a konzolových her
