Coryphee VII.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
S plnýma rukama jsem vběhla do chatrče a pohled na mě vyvolal na majitelově
tváři široký úsměv. „Vidím, že jsem pro květiny poslal tu pravou.“ pokynul mi
rukou ke stolu, kam jsem položila svůj náklad. Nejistě jsem se otočila opět k
muži, který ke mě udělal dva rychle kroky s napřaženou pravicí. „Jsem to ale
nevychovanec, jmenuji se Kyle, ale nikdo mi tu neřekne jinak, než Herbe.“
Potřásla jsem jeho rukou a zašpitla svoje jméno. Poté mě obejmul okolo ramen a
zavedl do přístavku, kde byly květiny naprosto všude. Na zemi, na stěnách, na
stropě, prostě všude. Procházela jsem mezi nimi jako ve snu a Herb vyprávěl,
povídal, vysvětloval.
Nakonec mi při loučení podal ještě dva svitky, které jsem měla začít studovat a
přidal též jakýsi předmět, ve kterém jsem okamžitě poznala váček na květiny. S
poděkováním jsem si jej připnula k pasu a svitky zastrčila do roucha. Plna
nových zážitků a poznatků vyšla zpět do ulic Deathknell. Netrvalo dlouho a
přidal se ke mě pohunek Herba, který se najednou objevil. Nečekala jsem s
vyprávěním svých posledních zážitků s kostlivci a docela příjemně se bavila jeho
vyděšeným obličejem při líčení mých soubojů.
Stejně rychle jako se vedle mě pohunek objevil, tak stejně rychle zase zmizel.
Otočila jsem směr chůze do místní hospody, ale nestačila jsem tam dojít. Herbův
služebník vystoupiv ze stínu, mě po svém způsobu popadl a rychlými skoky odnášel
do jiné části vesnice. Postavil mě na práh pěkně zdobeného domu a skoro uctivě
se uklonil a omluvně vycouval pryč. Zmateně jsem stála ve dveřích, když se ze
vnitřku domu ozval pomalý a hluboký hlas, který mě zval dále. Opatrně jsem vešla
a vyplašeně se rozhlížela okolo sebe, když se přede mnou v křesle zhmotnila
postava.
„Poly mi pověděl o Tvých zážitcích.“ usmála se na mě stařena, jejíž bílý vlas
zakrýval skoro celou její postavu v křesle. Zhoupla se o něco více a upřela na
mě své dvě smaragdové oči. -Nepřemýšlej o tom, jak jen se mnou mohl mluvit-
ozval se její hlas přímo v mé hlavě. Vylekaně jsem sebou cukla a stařena se
spokojeně usmála. Nějakou dobu mě potichu pozorovala a já jsem tam jen tak
stála, nervózní, vyděšená, zmatená. „Pojď ke mě, malinká a podej mi své ruce,
uvidíme co se s Tebou dá dělat.“ kývla na mě stařena. Poslušně jsem udělala dva
kroky k ní, natáhla ruce a při setkání našich dlaní mi tělem projela obrovská
bolest.
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
