Coryphee XIX.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Koukala jsem na svoji paní, ale její slova proudící z jejich úst mě naprosto
míjela. Když jsem pochopila, že domluvila, zamávala jsem ji na rozloučenou a šla
do svého pokoje poblíž jejího. Převalovala jsem se několik hodin, protože jsem
nebyla schopna myslet na nic jiného a pořád si opakovala ty slova vycházející z
Knihy. Tu někdo zaklepal a do pokoje vstoupil asi týž imp, co předtím přinesl
čaj. „Moje paní Aelthalyste, Ti posílá tuto knihu kvůli prostudování první až
páté kapitoly.“ zaskřípal svým tenkým hláskem a položil ji na stolek. Okamžitě
jsem poznala onu Knihu. Vrhla jsem se na ní jako zběsilá a hltala nové a nové
informace.
Dalších pár týdnů a měsíců jsem se cvičila ve svých nových dovednostech.
Ovládala jsem již zcela bez problému veškerá kouzla temné magie až na poslední
finální kouzlo. Ve svatých kouzlech jsem se moc nevyznala a neměla jsem moc ráda
jejich učení, ale svoji paní jsem poslouchala ve všem co mi řekla. Ale nejednalo
se jen o učení – procestovala jsem půlku světa, párkráte jsem se byla podívat i
v obrovském Orgrimaru, byla jsem na poušti, topila se v moři, šplhala po
liánách. Bojovala z mnohými monstry, lidmi a dokonce i s nemrtvými. Velmi jsem
se zlepšila v alchymii a bylinkářství. Pronikla jsem taky do tajů léčivých
bandáží.
Na svých cestách jsem poznala mnoho nových přátel, kteří patřili do jedné velké
skupiny, takzvané gildy. Nakonec jsem se sešla s jejich velitelem a po dlouhém a
náročném rozhovoru byla přijata k nim. Od té doby zdobí moji hruď gildovní
symbol Chrochtu a v mém srdci je zas o něco tepleji s pocitem, že někam patřím.
Ale všechny ty cesty, všechny ty úkoly po celém světě, měly jen jeden účel.
Naučit se disciplíně, starat se sama o sebe, ale i o druhé a proniknout do
tajemství temné magie a podřídit si jí.
Když jsem se pak jednoho dne vrátila za svou paní Aelthalyste, řekla mi, že jsem
připravena splnit poslední zkoušku. Byla jsem radostí bez sebe, ale snažila jsem
se to zakrýt. Mé paní to však neuniklo. „Pamatuj, přílišná zbrklost taky může
vést ke smrti – hlavní je trpělivost, bude lepší, když se na to ještě tuto noc
připravíš důkladnou meditací a zítra s východem slunce se podíváme, zda-li jsi
doopravdy připravená.“ Kývla na mě na znamení odchodu a můj pocit štěstí
vystřídal pocit hněvu. Co si to vůbec dovoluje? Ví kolik jsem tomu obětovala?
Myslela jsem na ní a jak jsem tam stála v chodbě, zatínala jsem pěsti až mi
praskala kůže.
Nakonec jsem se uklidnila a opět se vrhla do tajů knihy, abych pořádně
prostudovala poslední kouzlo. Nebylo to jen obyčejné kouzlo, bylo to propojení
vlastní duše s temnou magií, tady už šlo o život. S narůstajícím časem jsem dala
své paní za pravdu, bylo lepší se ještě více připravit. Posadila jsem se ke
svému stolku na zem, nalila si vařící čaj do misky mezi nohama, zapálila vonnou
svíci a s ponořením svých rukou do misky začala meditovat.
KEYSTORE.cz - elektronická distribuce počítačových a konzolových her
