Coryphee XVII.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Všude okolo mě byla tma a hnusná hnilobná chuť v ústech mě probrala. Po
chvilce jsem se vyhrabala z hrobu, zjistila krutou pravdu a v dešti řvala svojí
bezmocností. Snažila jsem se vzchopit, kráčela jsem ke svému domovu, ale stráže
se na mě vrhli. Opět šílená bolest a jakýsi bílý Anděl nade mnou. Jeho
uklidňující hlas, jeho hřejivé dotyky, krutá pravda vylézající na povrh, první
vzpomínky a první zapomnění. Nové probuzení, nový svět a nové schopnosti. Pach
potu, pach strachu, na jazyku pach a chuť krve.
Jedu na koni jakýmsi čarovným lesem a v pozadí stromů a jejich stínů, se drží
elfové. Už dlouho mě sledují, jejich počet se zvětšuje, ale stále se drží
stranou. Přijíždíme na malou plán a past se uzavírá. Seskočím z koně a mé ruce
pohltí dva žluté plameny. Elfové se na mě vrhnou s tasenými meči, ale ani jeden
z nich nedoběhne. Skláním se k jejich tělům a vytahuji co nejopatrněji
neponičené šípy. Spolu se svými přáteli večeříme jejich končetiny a pochutnáváme
si na jejich vnitřnostech.
Sedím na kmenu nevysokého stromu a kolem mého těla leží hromada mrtvého hmyzu,
shnilé kůry a potlučených ptáků. Sedím přikryta nocí a nejen jí, jelikož moje
tělo je celé obalené samotnou podstatou temnoty a černé magie. Čeho se dotknu,
to umírá a na co zaměřím svůj hněv, to trpí dokud si to přeji. Už dlouho čekám
na svůj cíl, již celé dva dny sedím nehnutě na tomto stromě, který ztratil
všechnu svojí sílu. Pro mě. V tom se na konci zatáčky zhmotní postava a blíží se
tryskem na svém věrném koni. Jen se pousměji a na mé levé dlani se nahromadí
celá má zloba.
Opatrně se skláním nad nehybným tělem a z mých ran na něj stéká černá krev.
Kapky krve se pomaličku prožírají obličejem člověka. Velmi krásného člověka.
Člověka, kterého jsem kdysi tolik milovala. Patrickova mrtvá a bledá tvář
kontrastuje s mým černým obličejem ve svitu luny. Dnes, dnes jsem se konečně
dočkala své pomsty a když Patrickovi pářu břicho, abych se dostala k játrům,
cítím se tak šťastně. Jako na naší svatbě. Trochu se otřesu, při téhle hnusné
vzpomínce a raději se zakousnu do teplých jater. Jak se rozplývají na jazyku,
jak klouzají do žaludku, jak zahřívají moji duši.
Dotek na tváři mě probudil ze snového stavu. Zcelá zkoprnělá jsem zírala do
tváře mé budoucí učitelky. Ta se na mě podezřívavě dívala a nakonec pronesla:
„Máš v sobě mnoho zloby, Coryphee a přesto, že se zdá, že zcela ovládneš temnou
stránku svojí zavržené duše, bojím se bojím, že jednoho dne, Tě temnota pohltí.“
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
