World of Warcraft

Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.

Když voda vychladla, ošetřila jsem si popálené ruce a odešla doprostřed
pokoje. Stála jsem pod černým pentagramem, přesně nakresleným dle jedné kapitoly
z Knihy. Svlékla jsem se a odhodila všechno oblečení do blízkého krbu. Obešla
jsem všechny cípy pentagramu a zvedla z podlahy připravené misky. V každém cípu
jsem zaklekla a kousla se do ruky. Hluboko. Crčící krev naplnila všechny misky
až po okraj, které jsem pak vylila do velké mísy připravené ve středu. Zamíchala
jsem vše dohromady, takže vznikla hustá, červenočerná kaše. Nádobí jsem odhodila
do krbu. Mé ruce na okamžik obalil žlutý plamen, abych zacelila rány. Opatrně
jsem se začala mastí mazat po celém svém těle, které ač bledé, tak v pokoji
zářilo svou nahotou. Domazala jsem poslední nepotřenou část svého těla a zbytek
kaše přendala do poháru. Mísu jsem hodila do krbu a potichu vyšla z pokoje, Při
zavírání dveří jsem si všimla impa, který se zhmotnil ze stínů, jak zapaluje
oheň v krbu a fascinovaně sleduje fialový plamen.

U sebe v pokoji na mě čekala má paní Aelthalyste a také držela pohár, podobný
tomu mému. Měla na sobě jen průsvitnou košilku a já konečně chápala, proč se o
ní vždy mluvilo jako o nejkrásnější obyvatelce Undercity. Požádala mě abych ji
následovala a já s nepatrným přikývnutím následovala její kroky. Vyšli jsme na
nejvyšší věž v Undercity a ten pohled na temnou krajinu mě trochu zamrazil.
Aelthalyste se také vysvlékla a luna hladově hladila její překrásné tělo. Mávla
rukou a pod nohama se mi začal rýsovat rudý pentagram. Nakonec se objevil celý a
jeho tmavě rudá záře mi sahala do poloviny lýtek. Uchopila jsem svůj pohár do
obou rukou, zvedla je k nebesům a čekala, až se mi nad hlavou zhmotní mraky,
které zakryjí zvědavý měsíc. Aelthalyste se za mnou zatím začala obalovat žlutým
plamenem, až sama hořela jako ta nejjasnější pochodeň.

Červená záře z pentagramu postupovala do výše a už mi šahala až ke krku.
Aelthalyste začala šeptat první slova magického zaklínadla a já se pustila do
svého poháru. Pila jsem vlastní krev smíšenou s popelem malého netopýra. Hnusná
chuť a smradlavé aroma se mi řítilo tělem, které začalo protestovat. Začala jsem
se kroutit v křečích a padla na jedno koleno. Uslyšela jsem hlas Aelthalyste ve
své hlavě. „Už to vzdáváš? Teď na začátku? Opravdu na to nemáš?“ vzepřela jsem
se bolesti a postavila se. Rudá záře již vystoupala do výše aspoň pěti metrů a
já už ztratila pojem, kdo a co je okolo mě. Nebylo naprosto nic vidět, přesto
jsem věděla, že mě čeká ještě jeden pohár a pak poslední zkouška. Byla jsem
ráda, že první krok ze tří jsem měla za sebou, ale bála se toho, co přijde
potom.

V tom jsem uslyšela, nebo spíše ucítila Aelthalyste. natáhla jsem slepě ruku a
uchopila do ní ledovej pohár. Přímo mrazil a kůže na dlaních mi začala praskat.
Rychle jsem přiložila pohár k ústům, až mi přimrzl ke rtům. Bez přemýšlení jsem
do sebe obrátila obsah pohárů do svého krku a okamžitě jsem se začala dusit.
Cítila jsem, jak mi hmota tuhne a jak mi tlačí na ohryzek. Děsivá bolest mě
srazila k zemi, pohár jsem nevědomky odhodila a oběma rukama si drásala krk,
abych se dostala k možnosti dýchat. Opět mi zněl v hlavě hlas Aelthalyste, ale
tentokráte jsem jen nedokázala plně vnímat. Věděla jsem, že jestli nezačnu
poslouchat zemřu. Soustředila jsem se na její hlas, zatím co život ze mě utíkal.
Hlas Aelthalyste je začal uklidňovat a po nekonečné chvilce najednou tlak
povolil a já se hluboce nadechla čerstvého vzduchu. Opět jsem se postavila a
cítila jak mi z ran na krku teče krev po celém těle. Aelthalyste se opět ozvala
a tentokráte mě varovala. V poslední zkoušce mi nebude schopna pomoci. Sebrala
jsem všechnu svoji vnitřní sílu a odhodlání, natáhla ruce a strčila dlaně do
rudé plamenné zdi.

KEYSTORE.cz - elektronická distribuce počítačových a konzolových her