Coryphee XXI.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Rudá záře obalila moje tělo a zvedla jej do výše. Neviditelná síla mě
donutila roztáhnout a napnout ruce i nohy do stran. Točila jsem se ve vzduchu
jak v nějakém vodním proudu a ani jsem si neuvědomila, kdy jsem poprvé vyvrhla
obsah svého žaludku. Moje tělo bylo napnuté jak luk, cítila jsem každý sval.
Najednou rudá záře zmizela, ale já jsem zůstala stále viset ve vzduchu. Moje
točení náhodnými směry začalo pomalu ustupovat, až jsem nakonec zůstala viset
hlavou dolu. Záře sice zmizela, ale moje kůže se začala zabarvovat do ruda.
Zezačátku jsem nic necítila, ale později se to dostavilo najednou. Začala jsem
řvát bolestí, jak mi začala odpadávat spálená kůže. Nesnesitelná bolest mi
pulsovala myslí, ale já jsem s ním bojovala vší silou. Upadnout teď do
bezvědomí, by znamenalo jistou smrt.
Všude byl cítit pach spáleného těla, byla jsem jím doslova nasáklá, naštěstí
žaludek mě přestal poslouchat už dávno. Najednou jsem se cítila tak volná, ale
netrvalo to dlouho. Bylo to, jako kdyby mě někdo odříznul a já se zřítila do
středu pentagramu. Snažila jsem se postavit, protože ležet na svém popáleném
těle mi přinášelo jen další a další bolest. Postavila jsem se a snažila se
nepodlehnout bolesti. Kdy jen to skončí? Kdy už to jen skončí? Moje mysl
bojovala jak s bolestí, tak se šílenstvím. Jak dlouho to bude ještě trvat? Jak
dlouho s tím dokážu ještě bojovat? Dokážu odolat a nebo budu odolávat tak
dlouho, až se z toho zblázním?
Záře okolo pentagramu změnila svoji barvu na černozelenou. Strach, hnus, zloba,
závist a hlavně Smrt se začala šířit okolo mě. Tenký černý pramen začal obalovat
moje tělo, až mě nakonec obalil od hlavy až k patě. Nic jsem neviděla a jediná
věc, která mě stále utvrzovala v tom, že žiju, byla nekončící bolest. Byla jsem
si jistá, že bolest kterou prožívám, už nikdy nezažiji, ale to jsem se hrubě
mýlila. V momentě, kdy černozelený pramen začal prosakovat do mého těla, jsem
pochopila, že tohle je opravdová bolest. Nebyla jsem schopna nic udělat, nemohla
jsem křičet, nemohla jsem se hnout, nemohla jsem vůbec nic.
Najednou vše ustalo. Jako by se vlastně celou dobu nic nedělo. Ale byla tu jedna
obrovská změna, tou změnou jsem byla já. Klečela jsem na jednom koleni a jednu
ruku jsem vedle nějak měla zatnutu v pěst a opírala jsem se o ní. Velmi pomalu
jsem vstala. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Nikdo. Nikdo tu kromě mě nebyl.
Splnila jsem poslední test. Cítila jsem v sobě tu nekonečnou sílu a chvilku
sledovala svoje tělo obalené černozeleným plamenem. Nic. Žádná emoce, prostě
jsem to přijmula za svoji podstavu, jako by mi to bylo souzeno. Nyní jsem
věděla, že jsem schopna udělat vše, co si jen zamanu. Klidným krokem jsem se
vydala po schodech dolu, za svou paní.
Aelthalyste na mě čekala již oblečená ve své pracovně. Když jsme uviděla, po
tváři se jí začaly koulet slzy. Ukázala mi na jedno místo, kam jsem se usadila a
podala mi čaj. Napila jsem se a zjistila, že se cítím naprosto zdravá, silná,
silnější než kdy dříve a už vůbec ne unavená. Aelthalyste mi zadala můj první
úkol v novém životě. Netrpělivě jsem jej přijala, ale moje mysl se soustředila
hlavně na Patricka. Přesto jsem poděkovala a šla se připravit abych splnila svůj
úkol. Potřebovala jsem koně, ale neměla jsem dost peněz, takže jsem byla ráda za
svou paní, která mě štědře odměňovala. Vyšla jsem do centra Under City a všude
na sobě cítila pohledy ostatních.
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
