Coryphee XXII.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Před Under City na mě čekal můj asi nejlepší přítel Spiri. Potkali jsme se
již dávno, ale moje úkoly nás od sebe na nějaký čas odloučily. Mnohokráte jsme
spolu zažili hromady legrace, ale i strachu jeden o druhého. Získali jsme spolu
mnoho krásných věcí, porazili mnoho nepřátel, ale i utíkali z posledních sil, či
mokli na hnusném dešti. Spiri se stal Shamanem a s jeho tauření postavou působí
velice mysticky a charismaticky. Když jsme se poprvé potkali, nevěřícně jsem
koukala do jeho brunátné tváře s tak milýma očima. Jeho obrovská postava mu
dodávala další rozměr. Nebyla jsem si zprvu jistá jestli spolu budeme vycházet,
ale nakonec se ukázalo, že máme mnohé společné.
Tak trochu jsem teď s obavami k němu přistoupila ve své nové podobě. Tráva pod
mýma nohama umírala a když jsem se posadila, brzky byl okolo mě mrtvý kruh.
Spiri na to nekoukal moc vesele, ale přesto usednul na proti mě a začal vařit
jeden ze svých baječných čajů. Seděli jsme tam asi hodinku, bez jediného slova,
přesto jsem si všechno vysvětlili. Přemýšlela jsem o svém úkolu od mé paní
Aelthalyste a chystala jsem se jej Spirimu říct, když tu u nás přistál gildovní
holub s novými zprávami.
„Neprodleně se dostavte do Tanarisu. Prťavec.“ četla jsem nahlas. „Gildovní kápo
po nás asi chce zasejk nějakou prácičku.“ usmála jsem se na Spiriho a ten se
postavil aby se protáhl. „Tak na co ještě čekáme?“ Pohodil ke mně hlavou a
upevnil si svoje obrovské obouruční kladiva na záda tak, aby mohl co
nejpohodlněji běžet. Za chvilku už jsme stáli nahoře na věži a čekali na
vzducholoď. Strážní goblini něco prskali ohledně mě, ale ani jeden z nich si
nedovolil říct něco dost nahlas abych to slyšela a když ano, tak jejich řečí,
které jsem nerozuměla.
Let do Orgrimaru netrval dlouho a brzky jsme vběhly do hlavního města. Vždycky
na mě Orgrimar působil, ale dnes to bylo mnohem procítěnější. Vždy hromady
ostatních horďáků, veselé řeči na každém rohu, zábavy, pitky, bitky, prodejci,
tanečníci, no prostě krása. Konečně jsem si připadala volnější, neboť tady na mě
nikdo tolik nekoukal a když ano, tak nenápadně. Spiri si ještě skočil pro něco
do banky a tak jsem na něj čekala u gryffů. Jejich krotitel byl ze mě trochu
nesvůj, ale nakonec co jsem mu dala peníze do misky svolil a přivedl mě k
jednomu ze svých báječných zvířat. Pošeptal mu cestu do ucha a za chvilku už
jsem letěla nad nádhernou krajinou. Cesta do Tanarisu byla dlouhá, ostatně jako
vždy, jelikož je to až na jihu v poušti. Když mě dolétl Spiri, tak jsme se spolu
konečně pustili do řeči a tak cesta ubíhala mnohem rychleji.
Tanaris, jak já to tady nemám ráda – neskutečné horko, všude goblini a hlavně
lidé, trpaslíci, gnomové a elfové z aliance. Díky nějakým dohodám, byl Tanaris
jedno z mnoha neutrálních měst, kde jeho klid a mír, hlídala malá armáda goblinů.
Nebylo dobré si znepřátelit gobliny, protože špatná pověst by pak provázela
postavu většinou až do její smrti. Netrpělivě jsem tedy vběhla na místo setkáni,
ale Prťavec tam nebyl. Jen jakýsi poskok a já bláhová čekala, že si na nás udělá
čas. Otočila jsem se ke Spirimu a ten hned pochopil, na co jsem myslela. „Ale
maličká, snad si nemyslíš, že zrovna kvůli nám si sem Prťák udělá cestu?“ usmál
se svým bodrým smíchem a plácl mě přátelsky po zádech. Viděla jsem ten záblesk v
jeho očích, když se mě dotkl, ale přesto jsem věděla, že tohle nebylo poslední
poplácání.
PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS - www.megahry.eu
