World of Warcraft

Další, velmi napínavý, díl příběhu o noční elfce Elledriell z kouzelného světa World of Warcraft…Když procitla, Remolius nad ní stál a ovíval jí jakýmsi magickým listem, ze kterého padal jakýsi zelený třpytivý prášek, který nádherně voněl. Chvilku ještě ležela, pak se posadila. Trochu se jí motala hlava.
„Jen seď. To za chvilku přejde.“, povídal Remolius, „Elledriell, předal jsem ti veškeré znalosti druidů. Žádný jiný elf by tento akt nemohl přežít. U tebe jsem věděl, že se to podaří. Navíc se ti jen motá hlava, to je důkaz tvé ohromné moci, která se v tobě skrývá.“
Elledriell se přestala točit hlava a začala opět cítit energii přírody.
„Teď umíš vše, co se druidského umění týče“ pokračoval Remolius, „dokážeš se přeměnit v jakékoli zvíře, dokážeš poroučet síle Elune a hvězd. Ovládáš umění boje s holemi a umění boje ve formě zvířat. Jsou ti předvídány veliké činy…“
Elledriell byla zase velice zaskočená. Všechno to šlo tak rychle. Pořád slyšela o tom, jak je výjimečná, ale nikdy se o tom nepřesvědčila. Měla se pomalu učit druidismu, ale najednou přišel den a umí vše. Navíc to setkání s tím vyvolávačem. To jí také připomnělo, že půjde s Remoliem, Fandralem a Tyrande do Deamon Fall Canyonu zabít toho netvora.
„Elledriell, tlačí nás čas, musíme jednat rychle. Jdi se teď vyspat do Dolanaaru. Já pro tebe potom přijdu a poletíme do Canyonu. Tam si dokážeš svou výjimečnost.“
Po těchto slovech Remolius zvedl ruce nad hlavu a v záři stříbrného světla zmizel. Elledriell vstala a vyrazila k Dolanaaru, kde si lehla do postele a usnula.

Sotva se probudila, už se nad ní skláněl Remolius a pobízel jí, ať si pospíší, že nemají moc času. Venku před domem čekali Fandral a Tyrande. Fandral a Ell se proměnili ve vrány a Remolius na sebe vzal podobu hippogryfa a nesl na svých zádech Tyrande. Ze vzduchu vypadalo vše úplně jinak. Elledriell byla plná pocitu nezkrocenosti a svobody. Přistáli v Darnassusu. Tam se Tyrande ve spěchu pomodlila k Elune a tři druidi požádali přírodu o požehnání. Poté vzlétli opět k věčně hvězdami poseté obloze. Letěli nad širým mořem, které neslo jméno Veiled Sea. Elledriell si všechny ty pohledy užívala naplno. Milovala přírodu a lesy Nočních elfů. Ta nezkrocená svoboda, rovnováha, to jí dodávalo nádherné pocity lásky ke svému kraji. Po chvíli bylo z moře vidět pobřeží. Pobřeží temného lesa Darkshore. Tohle byla krajina, která se Elledriell moc nelíbila. Tmavé jehličnany, suchá tráva, vzduch nesoucí jakýsi zlý nádech. V tomto kraji se nikdy moc nezdržovala. Přeletěli Darkshore a pod nimi se objevil rozlehlý les Ashenvale, její nejmilovanější místo. Les, plný vlků, pavouků, kteří se sice nechovají k elfům přátelsky, ale k přírodě patří. Tady se Elledriell učila, tady před čtyřmi dny nastoupila do řádu strážců, tady se poprvé setkala s démony, které hyzdí tento les. Vždy, když mohla, tak je zabíjela. Ale taky zde před čtyřmi dny narazila na bytost, která vládne ohromnými silami právě démonům, a kterou není schopna zastavit… Tedy alespoň nebyla. Po Remoliově daru v sobě cítila neuvěřitelnou sílu. Letěli nad Astranaarem, její rodná víska. Bylo vidět, že tam sídlí jen obchodníci a strážci.

Už se přibližovali k Deamon Fall Canyonu. Letěli nad orkskou základnou, kde Orkové ničili Ashenvale tím, že káceli magické stromy pro dřevo. Nad územím byl kouř a vzduch tam páchl špínou a páleným dřevem. Před nimi byl náhle temný kraj. Remolius zamířil prudce k zemi. Ell a Fandral ho následovali. Přistáli a proměnili se zpět do svých normálních podob. Pomalu vykročili po spálené cestě. Kaňon byl lemován malými zčernalými kopci a obýván nejrůznějšími démony.
„Držte se u sebe a buďte potichu“, řekl Remolius.
Elledriell a Fandral se změnili v kočky a jejich těla zprůhledněla, ba stala se téměř neviditelnými. Byli na prvním rozcestí, kde stál hlouček démonů. Remolius zatroubil jako jelen a vrhl se do hloučku démonů. Ti se k němu seběhli a s ohavnými skřeky jej začali bít. Ell se přiblížila potají k jednomu Infernálovi. Přikrčila se a skočila mu na záda. Drápem mu rozčísla jeho kamenné hrdlo. Vytekla z něj jedovatá zelená krev. Démon padl mrtev k zemi. Elledriell se vrhla na dalšího. Ostrými drápy mu vyjížděla po krku a pak se mu zakousla do hrdla. Zachrčel a skácel se k zemi. Tyrande léčila svatými kouli Elune Remolia, Fandral bojoval stejně jako Elledriell. První skupinka démonů byla rozprášena. Dali se doprava a cestou zabili dalších několik démonů. Zápach přímo čpěl do nosu. Po chvíli se před nimi rozestřela mrtvá pláň, kde se uprostřed tyčil do výše pomník. Byl to onen pomník, který zde nechal postavit Thrall na památku svému padlému příteli Gromu Hellscreamovi. Kolem bylo spousta démonů, Infernálů, Succub, Pekelných psů… Pláň vyčistili.
„Naše špionky ho ztratili právě tady na místě tohohle památníku“, řekl Fandral.
„Myslíte, že tu bude?“, zeptala se Tyrande.
„To nevíme. Buď půjdeme hledat dál nebo tu můžeme chvíli čekat a pozorovat okolí“, řekl Remolius. Sotva však dopověděl, ze shora se náhle snesl jakýsi jedovatý opar, který padl mezi čtyři hrdiny. Během chvilky se vypařil. Všem se začala motat hlava. Na pomníku náhle stála ona postava v plášti, ale bez kápě. Ohavná tvář bez úst a nosu, jakou Elledriell před čtyřmi dny viděla. Elledriell se začala soustředit a přestala se jí točit hlava. Pomohla i ostatním od příznaků jedovatého oparu.

Všichni pohleděli nahoru na pomník. Vyzáblá postava s jedovatě zelenou barvou kůže se na ně dívala. Po chvilce zachrčela a vyzdvihla ruce do vzduchu. Vzduchem se začal ozývat psí štěkot, ne však takový, jaký znali, ale ohavný démonický štěkot, štěkot Pekelného psa.
Vyvolávač seskočil na zem a vedle něj se objevil jeho démon. Ihned mu přikázal, aby na skupinku zaútočil. Remolius se vzpamatoval jako první a uvěznil démona do kořenů. To samé udělal vyvolavači. Nemohl se hnout, byl tím trochu zaskočen. Tyrande ustoupila do pozadí. Elledriell a Fandral se proměnili v kočky a zneviditelnili se. Pomalu se blížili za záda tomu vyvolávači. Než mu ale stačili vyjet po krku, kořeny povolili a on uskočil stranou. Nad Remoliem se objevila malá lebka s rudýma očima a začali se mu na těle objevovat krvavé rány. Ell se proměnila do normální podoby a odstranila z Remolia to prokletí. Fandral zůstal neviditelný a pomalu se přibližoval k vyvolávačovi. Najednou kořeny povolili i u démona a ten vyjel po Tyrande. Seslala na sebe štít a začala utíkat. Elledriell opět uvěznila démona do kořenů. Začala ho spalovat Moonfirem. Tyrande se dostala z dosahu psa a věnovala se Remoliovi a Fandralovi, věříc, že Ell si s démonem poradí. Ell se proměnila v medvěda a začala s démonem bojovat. Byla velmi odolná, a tak jí démon nepůsobil takové zranění. Vyvolávač byl zaneprázdněn bojem s druidy a kněžkou, a tak nedokázal svého démona ovládat. Elledriell ho snadno porazila. Poté přiběhla na pomoc ostatním. Zatímco vyvolávač byl již v úzkých, náhle se vrcholky kopců začali plnit démony. Elledriell zavolala na ostatní.
„Nemůžeme je porazit! Utíkejte!“, volal Remolius. Svázal vyvolávače do kořenů a dali se na útěk. Nemohli se však přeměnit v ptáky a uletět… Neměli na to dostatek síly. Byli vyčerpaní. Elledriell běžela jako poslední. Ohlédla se. Viděla, jak se vyvolávač dostal z kořenů a se zástupem démonů se k nim přibližuje. Elledriell zaostávala za ostatními, nestačila jim… Démoni se přibližovali… Náhle vyvolávač vztáhl ruku nahoru a Elledriell padla k zemi… Svět se jí zastřel… Viděla vše rozmazaně a rudě… Bojovala uvnitř sebe… Nesmí padnout, musí běžet dál… Obrysy dvou postav a jednoho jelena zmizely za horizontem… Její tělo bylo celé rozdrásané a z ran prýštila krev. Elledriell pohlédla na nádherné stromy…
„Ach… Ashenvale… Nenechávej… Nenechávej…“, šeptala…
A pak… Víčka zakryla oči a srdce přestalo tlouct… Naposledy vydechla…
Démoni se přehnali přes její tělo a pokračovali v honbě za třemi přeživšími… Jim se podařilo utéct.

Autor: BIG GEORGE

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu