World of Warcraft

První díl nového příběhu o noční elfce Elledriell z kouzelného světa World of Warcraft…

Byla temná noc, jaká vždy panuje v elfských končinách. Tajemný magický nádech hluboké noci v temném lese… O tomhle slýchají lidé a trpaslíci z Východních Království jen v pohádkách. Málokterému z nich se někdy podaří dostat se daleko na západ… Daleko k domovině a hlubokým lesům Nočních elfů…

Ve vesničce Astranaar se najednou zčistajasna rozlehl dětský pláč a rozzářilo stříbrné světlo… Sallueidinovi a Allyahiss Elunegrace se narodilo dítě. Bylo to děvčátko. Dali jí jméno Elledriell. Elledriell, což se dá v jazyku Východních Království říci jako „Zářící hvězda“.

Děvčátko rostlo. Hrálo si v lesích Ashenvale, ale vždy v blízkosti Astranaaru. Zdejší les byl plný různých tvorů, kteří nebyli vždy přátelští. Ovšem jednou na svých toulkách narazila Elledriell na tajemného jelena. Sedla si ke stromu a zdáli pozorovala jak se mohutný tvor napájí z lesního jezírka, které, jako další ashenvaleská, zářila na hladině stříbrno – tyrkysovou barvou. Najednou jelen zvedl hlavu a očima se zahleděl přímo ke kmeni, u kterého seděla Elledriell. Ell ani nedutla, jen lehce schovala hlavu za strom… Nechtěla, aby jí jelen spatřil. Jako jiní elfové, se v přírodě uměla pohybovat zcela neslyšně, aniž by bylo slyšet jakékoli sebemenší kroky v trávě či listí. Chvilku setrvala za stromem, než se odhodlala znova pomaloučku vykouknout. Vystrčila zpoza stromu jen jedno zářivé oko. Jelen se stále díval. Ihned se zase schovala. Ale najednou zaslechla, jak ji někdo volá…:
„Elledriell, Elledriell“, šeptá neznámý hlas… Jakoby zněl v hlavě…
„Neskrývej se za strom… Pojď ke mě…“.
Vykoukla. Byl to ten jelen, mluvil s ní ten lesní jelen… Celá překvapená a nejistá vstala a vyšla naproti jemu. Ovšem čím více se přibližovala, tím více začala zjišťovat, že to co vidí, není jelen… Byl to jakýsi zvláštní tvor… Měl zpola elfské tělo, zpola jelení. Jedna ruka byla jako větev ze stromu, dřevěná, ze které vyrůstalo pět větévek, jako prsty. Na hlavě nesl dřevěné parohy, jako jeleni. Měl zelené dlouhé vlasy a oči mu zářili jako elfům, stříbrnou barvou.
Elledriell k němu přistoupila a uvědomila si, koho potkala… Jak mají elfové ve zvyku, pozdravila ho a uklonila se mu. Poté mu pohlédla přímo do očí…
Najednou jakoby se vznášela kdesi v jiném světě…
„Já jsem Remolius, Elledriell… Tvůj život nebude jako život jiných elfů… Čekají tě velké věci… Věci a činy, které svou velikostí nebudou nijak zaostávat za činy Malfuriona, největšího druida, jakého elfksé pokolení pamatuje… Možná že je budou i předčit… Jednou na tu dobu budeš připravena. Než ale přijde, čeká tě dlouhé a náročné učení… Zasvětím tě do tajů druidismu… Neříkej tohle nikomu, koho kdykoli potkáš… Mezi elfy se o takovýchto věcech nemluví… Neříkej to ani rodičům, však přijde chvíle, kdy se to dozví. Za čas, v den, kdy dovršíš desátý rok tvého života, přijď opět na toto místo… Dnešek není náhoda… Ishnu – alah“.

Tak skončil Remolius svou řeč a Elledriell se ocitla za stromem, kde předtím seděla. Podívala se k jezírku, ale tam již nikdo nebyl… Ani stopy na břehu nebyly žádné… Jakoby se to nikdy nestalo… Šla domů, byla velmi unavená, bylo toho moc, její mysl najednou měla spoustu věcí, o kterých chtěla Ell přemýšlet… Hned jak přišla domů, usnula.

Čas plynul a Elledriell rostla jako z vody. Blížil se den jejích desátých narozenin. Stále vzpomínala na tehdejší setkání s Remoliem… Přemýšlela o tom, co jí řekl, přemýšlela nad činy, jaké by mohli předčit Malfurionovy. Věděla, že Malfurion je druid, který bojuje za dobro elfů a brání svou domovinu. Kdysi pradávno společně s Tyrande a bratrem Illidanem odvrátil invazi Plamenné Legie a postaral se o zničení Studny Věčnosti, která jako portál, otevřený Quel’dorei, kteří byli nejvěrnější první královny Nočních Elfů Azshary, měla přivést na tento svět Temného Pána Sargerase, toho, jenž zradil Titány… Studna byla zničena, ale svět, původně tvořený jediným kontinentem, nazývajícím se Kalimdor, byl roztrhán na tři části… Eastern Kingdoms, Northrend a Kalimdor. Bylo spousta činů, které Malfurion dokázal, tolik, o kterých by se dalo přemýšlet celé dlouhé dny… Elledriell o něm znala vše…

Přišel den desátých narozenin. Elledriell se vydala na místo, kde se před třemi lety poprvé setkala s Remoliem. Když se přibližovala k jezírku, slyšela v hlavě opět Remoliův hlas. „Pojď, očekávám tě“.
Přišla k jezírku. Na břehu stál Remolius a hluboce koukal do hladiny jezírka. Elledriell si už myslela, že je jaksi mimo a chtěla si odkašlat, aby ho upozornila… Ale pak se najednou otočil a opět jí pohlédl hluboce do očí… Elledriell zase upadla do jakéhosi transu.
„Dnes je ten den, kdy začne tvá cesta. Cesta, na které budeš rozhodovat o osudu světa. Já jsem takovou cestu šel, ale již se blížím ke konci. Avšak jednu roli ještě sehraji… Roli, která se dotkne i tebe… Ale to ti ukáže až čas. Dnes jsi tu, aby ses začala učit druidismu. Ano, už jen to, že mi rozumíš aniž bych musel mluvit ústy je znak, že jsi stvořena pro toto povolání. Já jsem druid. Dnes tě naučím, jak vycítit energii přírody a přeměnit jí na energii jinou, buď tu, která ničí anebo tu, která uzdravuje.“

Učení započalo… Elledriell se naučila vtáhnout do sebe energii přírody… Soustředila se a pak cítila jak jí konečky prstů do těla vstupuje jakási síla, která lehce vibrovala. Ruce pak pomalu a jemně zvedala a energii, která se postupně dostávala do jejího těla, začala silou mysli a soustředěním pomalu vytlačovat zpět do rukou. Náhle se jí v rukou vytvořila zelená koule, která vibrovala. Elledriell jí dokázala udržet v rukou, nedokázala s ní však chodit, veškerá energie se pak vytratila. Jak držela onu energii v rukou, vypustila kouli na žábu, která právě lezla z jezírka. Koule energie pomalu letěla a zasáhla žábu. Ozvalo se zapraskání, koule jakoby prošla skrz kůži do žáby a oči jí zazářili stejnou barvou, jako její Wrath, jak Remolius řekl, že se ta koule energie nezývá. Žába zakvákala a odskákala do jezírka.
„Pěkné“, řekl Remolius. „Hned na poprvé jsi dokázala přírodní síly efektivně využít. To je velmi působivé“. Elledriell se usmála, poklonila se a poděkovala. „Tohle bylo využití energie pro zničení. Ničení není nic špatného, když to má udržet pořádek a rovnováhu. Ovšem jeho zneužití nebo provádění ve velké míře není dobré a škodí to oběma stranám. Teď zkusíme opak. Energii přeměníš v něco, co pomůže, vyléčí.“

Elledriell se opět soustředila. Zavřela oči, lehce sklonila hlavu a její prsty se začaly hýbat… Poté se v dlaních objevilo slabé zelené světlo, které postupně zesilovalo. Když už pokrývalo celé dlaně a sahalo až po konečky prstů, ruce ladně zdvihla do úrovně hlavy a otevřela oči. Zelená koule energie se točila kolem jejích prstů a dlaní a nevibrovala jako Wrath, ale jemně jí po rukách hladila. Zakročila, ruce vyšvihla nad hlavu a zelená energie jí splula po těle a když se dotkla země, vyrostli kolem ní v kruhu květiny. Kouzlo zmizelo v zemi a květinky také. Ell se podívala na ruku a přejela si po ní dlaní… Byla neuvěřitelně hladká… Kůže na celém jejím těle byla neskutečně hladká a třpytila stříbrnou barvou. Její fialové vlasy se ve svitu Elune také světélkovaly.

Pohlédla na Remolia. Ten měl ve tváři výraz, který vyjadřoval údiv, ale zároveň něco, co Elledriell říkalo, že tohle asi není nic normálního, co umí každý elf… „Abych řekl pravdu, jsem velmi překvapen. Tohle se totiž nepodaří kdejakému elfovi… Hned napoprvé vytvořit kouzlo, které léčí… Je v tobě velká síla, jaká je jen ve velmi málo elfech.“
Elledriell se usmála a pohlédla Remoliovi do tváře. Byla samozřejmě velmi překvapena tím, co dělá a dokazuje. Zvláště když jí Remolius chválí… Byla to pro ni velká pocta.
„Dnes je již toho dost. Musíš spát a odpočívat, abys mohla v učení dále pokračovat. Máš toho před sebou ještě mnoho a nebude to vždy zrovna lehké. Ale dnes jsi mě velice překvapila. Tohle kdysi dokázal jen Malfurion… Ale nebudu tě zatěžovat těmito věcmi. Ode dneška každý den se zde budeme scházet a budu tě učit. Čeká tě toho ještě mnoho. Teď běž a odpočívej. Ishnu – alah.“
Elledriell zamířila k domovu. Najednou cítila únavu. Dnešek pro ni ale byl něčím zcela výjimečným. Když přišla domů, tak ihned usnula. Zdál se jí sen… Byla kdesi v lese. Byl tam Remolius, její otec a matka. Remolius dlouho povídal s rodiči, ale Ell nic neslyšela. Pak na ni najednou pohlédl. Opět se začala cítit jako kdyby přecházela do jiného světa…
„Oni to ví, nemusíš se strachovat…“. Pak se probudila… Již bylo ráno, ale v Ashenvale není moc poznat kdy je den a noc (Noční elfové v noci bdí a ve dne spí)… Elfské kraje jsou temné, avšak příroda velice barevná pod věčným svitem Elune a hvězd. Elfové ale den a noc vycítí… Jsou součástí přírody, ví to a nijak se to nesnaží změnit, naopak jsou na to pyšní. Jsou to přírodní tvorové a jako tací jsou k ostatním rasám lehce nedůvěřiví….

autor: BIG GEORGE

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu