Coryphee IX.
Další díl seriálu povídek ze světa World of Warcraft. Každé pondělí se můžete těšit na příběhy z „života“ undead Coryphee.
Popíjela jsem černý čaj a chroupala sušenku. Byla jsem sama se sebou
spokojená, Stařena mě učila trpělivě a laskavě, její výuka byla velmi zajímavá a
chytlavá. Prvních pár úkolů bylo velmi jednoduchých, nasbírání některých bylin
pro starého muže, pár procvičování svých schopností a snaha je plně ovládnout a
zesílit. Dokázala jsem již plynně přecházet mezi léčivým a útočným plamenem.
Problém byl s oním „černým“ kouzlem. Stařena mi nechtěla nic říci, prý to musím
vylovit sama ze své shnilé podstaty, ze svého nejhlubšího nitra hnusoty a
vzteku. Ale je to příliš nebezpečné pro mladou dívku jako jsem já. Dokud
nedokážu ovládat svůj vztek a strach, mohla bych ublížit spíše sama sobě.
Pár dnů cvičení uteklo jako voda a já jsem ve svých schopnostech byla více než
jistá. Naučila jsem se také míchat lektvary z určitých bylin a příprava těchto
nápojů mi přišla naprosto fascinující, přestože jsem byla teprve v začátcích. A
jak tak čas plynul, přišla jednou za mnou stařena uprostřed noci se zvláštním
přáním – přinést živé lidské srdce. Zasvětila mě do svého plánu a já cítila, jak
se mi po celém těle rozprostírá husí kůže, jako by mě objímala sama Smrt. Nebylo
moc času a když jsem se probrala z prvotního otřesení nad touto zprávou, rychle
jsem se oblékla, sbalila pár nezbytných věcí a vyrazila do noční krajiny.
Neměla jsem moc času, musela jsem to stihnout do slunce východu a tak jsem
spěchala co to šlo. Když jsem dorazila na místo, které mi popsala stařena.
Opatrně jsem se přiblížila k osamocenému obydlí na kraji lesa. Tohle bylo území
lidí, trpaslíků, gnomů a elfů. Všichni byli nebezpeční a nebylo radno se s nimi
pouštět do křížku. Všichni zabíjeli naše společenství bez zábran, kdykoliv na ně
někde narazilo, stejně jako naopak my. Přitiskla jsem se ke dveřím a naslouchala
klidnému chrápání tří mužů. Nebyl čas na rozmýšlení, vytáhla jsem dýku a
potěžkala ji v ruce. Díky stále teplým nocím bylo otevřeno jedno okno, kterým
jsem potichu proskočila dovnitř.
Ani jeden z mužů se v posteli nepohnul, ale pes, kterému jsem málem přistála na
zádech, nejdříve zakňučel strachem a vzápětí začal zuřivě štěkat. Nastal zmatek,
kterého jsem dokázala rychle využít ve svůj prospěch, jen díky tomu, že jsem
nebyla rozespalá. Nakopla jsem psa vší silou do boku až hlasitě zapraskaly
zlámaná žebra a ten odlétl na druhou stranu světnice. Než se první z můžu
dokázal pořádně rozkoukat, co se to vlastně děje, podřízla jsem jeho krk a teplá
krev mi zalila ústa.
