Coryphee XXVI.
Dnes si můžete po delší době vychutnat další díl o nemrtvé priestce Coryphee…
Byl to jen okamžik, ale přesto jsem tu dopadající hůl sledovala neskutečně dlouho. Bolestný řev Spiriho, ukončený hlasitým prasknutím lebky, ve mně vyvolal zimnici a husí kůže pokryla celé mé tělo. Zcela zkoprnělá jsem sledovala, jak necromant přikleká k mrtvému taurenovi a vysává jeho duši. Jeho oči zářily rudým plamenem a když ke mě zvedl svůj pohled, donutilo mě to udělat tři kroky zpátky. Svěsila jsem ruce podél těla, magický pramen z nich vyprchal. S hlavou skloněnou, jsem padla na kolena a čekala na smrt, která si pro mě pomalinku přicházela v podobě hnusného trolla. Když jsem uviděla jeho hnusná modrá chodidla před sebou, pochopila jsem, že všechno co jsem celý život chtěla dokázat, je pryč, jediný přítel, kterého jsem měla, ted leží bez duše v krvavém písku a já se s ním již brzy setkám…
Ve stínu trolla jsem viděla, jak pozvedá svoji hůl, aby i mě zasadil konečnou ránu a chtěla jsem si zastínit oči, jelikož mi strach nedovoloval se dívat. Jaké překvapení bylo, když jsem zjistila, že nejsem obklopena svojí silou. „Je to snad trest z ato, že jsem neuspěla?“, zeptala jsem se sama sebe a v tom okamžiku mi to došlo. To je přece jasné znamení, trollí necromant bude jistě odolný vůči mé temné stránce! Nahodila jsem v posledním okamžiku štít a ucítila jak se zachvěl pod prudkou ranou Theky. Zvedla jsem na zpět do stoje a na překvapeného trolla vytasila tesáky. Zařvala jsem jsem z plných plic, dala jsem do toho řevu vše, čím jsem ted byla naplněna, abych žalost přeměnila v hněv. Avšak ani Martyr nečekal, v jeho rukou se začala zhmotnovat jakási pro mě neznámá síla, skoro celé jeho dlaně byly pokryty rudým plamenem, ze kterého pálili oči už při pohledu na něj…
Nečekala jsem už víc a nakopla ho vší silou do rozkroku a magický plamen vyprchal. Překvapený troll se chytil za podbřišek a padl na kolena. Narovnala jsem se v celé své výšce, šáhla k pasu a zarazila mu dýku až po rukojeť do oka. Pak jsem chytila trolla za jeho vlasy a velice pomalu dýku vytáhla. Stékající krev míšená se zbytky oka, jemně padala mě k nohám. Pustila jsem mrtvé tělo Theky a nechala ho tvrdě dopadnout do písku. Olízla jsem ostří dýky, trochu se řízla do jazyku a vychutnávala jsem si to propojení krví necromanta a mé. Cítila jsem jeho sílu, cítila jsem, jak opět moje síla roste a když jsem pak pohlédla na své ruce, vůbec mě nepřekvapilo, že jsem již opět obalena svojí temnou silou. Tentokráte jsem věděla, že zpět už mě nikdy nepustí…
Došla jsem k mrtvole Spiriho a viděla, že už není pro něj žádná pomoc. Jeho duši pozřel hnusnej Theka a odřízl mu tak možnost se navrátit do našeho světa. Uctila jsem jeho smrt tak nejlépe jak jsem jen uměla. Přestože už po prá prvních soustech jsem věděla, že mé zranění jsou vyléčena, rozřezávala a trhala jsem tělo svého přítele dál na malé kousky, které jsem polykala. Bylo mi jedno, co se dělo okolo, možná jsem jen měla štěstí, že žádné stráže okolo nešly, nebo už v tomto úseku pevnosti žádné nebyly. Když padl soumrak, zbyly ze Spiriho jen ohlodané kosti, které hrozivě svítili do okolí. Nakonec jsem vyhrabala mělký hrob a zakryla jeho ostatky pískem. Doprostřed jsem vložila jeho kladivo na jeho hrob a celé to jemně obalila kouskem své magie. Takle bude v bezpečí před mrchožrouty. Nakonec jsem se otočila k mrtvole trolla.
Když jsem k ní došla, silně jsem ji nakopla do boku, až popojela v písku skoro o dva metry. Začala jsem ji prohledávat, dokonce i našla to, proč jsme sem byli posláni, ale pak mi došla zbytečnost mého snažení. Už se nemám kam vracet, nyní žiju jen pro pomstu na tom lidském praseti Patrickovi. Upálila jsem krk trolla a cestou ven ji nabodla na kopí jedhono z mrtvých stráží a zarazila před vstupem do pevnosti. Prohlédla jsem svůj vak a vyndala dvě věci, které jsem našla u mrtvého necromanta. První byla jedna z těch tablet, tu jsem zhnuseně pohodila na zem, ale ta druhá věc mě zaujala. Sálala z ní síla podobné té mojí, možná i temnější. Malá kouzelná hůlka pulsovala a volala mé jméno. Nenechala jsem se dlouho přemlouvat a spojila svoji duši s její…
Autor: Terry
