Elledriel VI

Další pokračování příběhu o noční elfce Elledriel ze světa WoW.Za nějaký čas, když se situace v Deamon Fall Canyonu zklidnila, se Remolius vrátil na to místo, kde padla Elledriell. Chtěl jí pohřbít. Našel už jen její ostatky… Stál nad ní a hlavou se mu honily myšlenky…
„Vždyť ona nic nedokázala… Velké činy, jež jí byly předvídány… Žádné nebyly… Kde byla chyba?… Selhal jsem snad já?…“
Remolius byl zdrcený… Mýlil se… Ale některé věci opravdu dokazovali její velikost… Ale proč to dopadlo takhle?…
Byl plný otázek a chaosu. Zabalil ostatky do látky. Pohřbil jí na hřbitov u Ashenvale. Pohřbu se účastnili její rodiče, Sallueidin a Allyahiss, Tyrande a Fandral, který truchlil nad její ztrátou… V hloubi duše jí miloval… Nikdy se nedozví, jestli jeho city byly opětovány. Remolius položil urnu s ostatky do země a zakryl ji hlínou. Seslal kouzlo a na hrobě vyrostly květiny. U hlavy jí ležel kámen, na němž bylo řečí Nočních elfů vytesáno:
„Tvá duše je nyní volná. Kéž ti jsou lesy Ashenvale stále nablízku.“
Pohřeb skončil a všichni se odebrali ke svým domovům. Budou truchlit nad ztrátou své milované Elledriell…

Noční tmou se ke hrobu přiblížila jakási nahrbená postava. Chvíli stála na místě a dívala se na kameny, jakoby z nich něco četla. Pak přistoupila k jednomu hrobu a začala hrabat hlínu, až vytáhla malou urnu… Zahrabala hrob a zmizela ve stínech lesů Ashenvale…

Probudila se. Oči měla zavřené, ale byla vzhůru. Nadechla se. Vzduch byl vlhký a páchl hnilobou. Otevřela oči. Spatřila kamenný strop, který byl vlhký a kapala z něj voda. Ležela na něčem tvrdém a chladném, také to bylo něco kamenného. Najednou jí začalo pískat v uších. Bylo to nepříjemné, zavřela oči a zatnula zuby. Uslyšela jakýsi šepot…: „Ellys, Ellys…“, pak bylo slyšet jakési hlasy, které si mezi sebou horlivě šeptali: „Je mrtvá?“, „Ne, není, vypadá to, že se to povedlo…“, „Výborně…“.
Pak byly hlasy čím dál víc zastřené až utichly úplně. Usnula.

Znovu se probudila. Otevřela oči, byla stále na stejném místě. Bylo hrobové ticho, jen kapky vody dopadající na zem byly slyšet. Rozhodla se zvednout a posadit se na postel. Chytla se rukama za kraj té kamenné postele a posadila se. To, co spatřila, bylo něco hrůzostrašného… To tělo… Zažloutlé kosti, tlející maso, na kterém hodovali červi… Odkrytá žebra, místo nehtů ostré, špičaté kosti. Rukama si sáhla na obličej… Jakoby sahala na hnijící kůži. Žádný nos, jen jakýsi důlek, horní čelist tvořila jen kost se zuby. Zplihlé vlasy se dotýkaly ramen. Měla na sobě nějaké tmavě modré špinavé hadry.
Seskočila z toho kamenného stolce. Nemohla se narovnat, obratle páteře jí trčely se zad. V místnosti byla jen jedna místnost, kde byly schody kamsi nahoru. Vydala se tudy. Po chvíli spatřila temnou oblohu. Byla na povrchu. Vyšla ven. Vzduch tu nepáchl hnilobou jako dole v kobce, byl cítit jakýmsi zvláštním pachem… Pachem nějaké nákazy… Najednou na ní zavolal jeden muž:
„A, už jsi tady. Pojď ke mně“
Ellys se ohlédla. Nalevo od ní stál nějaký nemrtvý. Lekla se a začala utíkat. Co tu dělá nemrtvý? A kde vůbec je? Po chviličce doběhla k nějaké vesničce. Byla plná nemrtvých, kteří se za ní hned rozběhli. Po chvíli jí chytli. Padla na zem, otočila se na záda. Svázali jí nohy a ruce. Viděla jen ohavné obličeje. Pak jeden z nich vytáhl nějakou ampulku s šedou tekutinou. Donutil jí ji vypít. Pak se obraz zastřel a usnula.
Probrala se. Ležela v malé místnosti s nazelenalým světlem. Ozvěnou se k ní nesly jakési zvuky. Chvílemi slyšela jakýsi nářek, pak rozbíjející se sklo. Přistoupila k ní postava v plášti a kápi. Nebylo jí vidět do obličeje. Posadila se na dřevěnou stoličku v rohu místnosti. Ellys se chtěla také posadit. Vzápětí však zjistila, že je připoutána k posteli. Postava zasípala.
„Ellys…“ začala povídat „jmenuji se Nillvarus. Přišel jsem, abych ti řekl co se děje…“
Ellys se na něj podívala. Sundal si kápi. Měl ohavnou tvář, místo očí důlky, spodní čelist chyběla… Když mluvil, nehýbal ústy.
„Jsi v Undercity,“ pokračoval, „ve městě, které patří klanu nemrtvých – Forsaken“
Při těchto slovech se zhrozila a začala sebou škubat ve snaze uvolnit se z řemenů, které jí svazovaly ruce.
„Klid… Za chvíli sem přijde pár lidí…“
Sotva to ale dořekl, stěny se rozechvěly a síněmi města se ozvala obrovská rána, poté se rozezněl zvuk rohu, zřejmě na poplach. Postava v kápi náhle upřela svůj zrak ke dveřím. Poté se podíval na Ellys a rychle vyběhl ze dveří. Po chvilce se k jejím uším donesly zvuky mečů, pokřiků, bitvy… Ty se stále stupňovaly, bitva se blížila k její místnosti. V tom do její místnosti vběhl trpaslík! Upřeně se mu zadívala do očí. V jedné ruce třímal velké zlaté kladivo, v druhé stříbrnou sekyru, obě zbraně vykládané drahokamy. Rozpřáhl se, když v tom se náhle zastavil, napřažené zbraně mu vypadly z rukou a dunivě dopadly na zem. Přistoupil k Ellys a odvázal jí řemínky…
„Pojď za mnou, vysvobodím tě“

Autor: BIG GEORGE

Hry na pc,ps3,psp,xbox 360,nintendo - Best Games