World of Warcraft

První díl nového příběhu ze světa WoW. Každých 14 dní si budete moct přečíst nový díl příběhu gnomí slečny Tristiny a sledovat její cestu od malé holčičky až do její smrti.

Domov. Jedno slovo, ve kterém se toho skrývá tak moc. Já, stejně jako všichni
gnómové, nemám domov. Měla jsem ho, ale to už je dávno. Tehdy, před lety, jsem
byla malá holčička. Bylo mi 9 let a vracela jsem se ze školy. Ten den jsem
přišla domů a zjistila, že něco není v pořádku. Všude byl hrozný zmatek a
maminka seděla v koutě a brečela. Když jsem k ní přišla, podívala se na mě a
začala brečet ještě víc. Zeptala jsem se: ,,Co se děje maminko?“. Odpověděla mi:
,,Kéž bych se neptala. Nějací troggové, nebo jak se ty odporné stvůry jmenují,
zaútočili na město. Nikdo nevěděl odkud se vzali, ale byli všude.“ To by nebylo
tak strašné, invazi nějakých malých skřetů určitě přežijeme. Ale pak mi maminka
řekla další zprávu. Tatínka povolali do boje a on… zmizel. Nikde nebylo tělo,
nikdo nevěděl kde je. Nikdo. V tu chvíli jsem začala troggy nenávidět. Ale
věděla jsem, že proti nim nic nezmůžu, tak jsem v sobě jen potlačovala vztek a
touhu po pomstě mého tatínka. Byli jsme všichni – já, maminka i bráška – posláni
pryč z Gnomereganu. Dostali jsme se do mnoha měst, ale nakonec jsme stejně jako
mnoho dalších gnómů skončili v pevnosti Anvilmar. Tady jsem začala pracovat, na
učení se nebyl čas. Ale občas jsem něco pochytila od svého pána, učitele
černokněžníků, myslím že tomu tehdy říkal démonologie a magie stínu. Vydával se
sice za normálního mága, ale já ho znala velmi dobře a vím, co dělal a s
normální magií to nemělo nic společného. Jednou jsem se ho zeptala jestli by mě
něco nenaučil. A ty bys chtěla? zeptal se. Já řekla že ano a tak, když jsem
zrovna nemusela něco dělat, jsem se učila. Řekl, že nejdříve bych si měla
osvojit základy normální magie, z níž demonologie a magie stínu prý vycházejí.
Učil mě základy magie ohně, učil mě jak oheň vzniká, učil mě jak můžu ovlivňovat
co oheň udělá a učil mě jak s ním spálit nepřítele, co nejvíc nepřátel. Troggů.

Po několika letech studia jsme přešli k temné magii a já jsem se naučila to samé
co s ohněm, ale se stínem. Můj pán občas chodil ven pro různé věci a bral mě s
sebou. Cestou jsem třeba musela ulovit králíka kouzlem. Takto jsem se cvičila,
až jsem svými schopnostmi vládla více než dobře.
A pak to přišlo – moje první setkání s nimi. Jednoho dne na jedné z těch cest.
Kráčeli jsme lesem, pod nohama nám křupal čerstvý sníh a my jsme si povídali o
novém tématu – vyvolávání démonů. Učitel zrovna říkal, že jsem na svůj věk
nejlepší mág tohohle druhu, jakého kdy zažil. To mi polichotilo a usmívajíce
jsem udělala další krok, když tu zpoza stromů vyskočily 4 troggové. Jeden šel po
mně, tři po mistrovi. Mistr hned začal mumlat nějaké zničující zaklínadlo, ale
já jenom stála. Stála a hleděla do těch ledově modrých zlých očí. V tu chvíli se
ve mně vzdmul ohromný hněv, když jsem si vzpomněla na tatínka a na to jak asi
skončil. Zvedla jsem ruce, řekla jsem pár slov a z černozeleně svítících rukou
mi vyletěla lebka. Nebyla z nějakého materiálu, byla to čistý stín, zhmotnění
mojí nenávisti k těm tvorům. Trogg chvíli zíral a jakmile se lebka dotkla jeho
kůže, začal řvát a … za strašlivého skučení se najednou roztrhl na tisíce kousků
a ty kousky se rozlétly do všech stran. Poslední trogg, který ještě žil(mistr se
taky činil), se na mě podíval, pak se podíval na mistra a pak se dal na útěk. V
běhu ho do zad zasáhla další střela mého mistra. Napadlo mě, skončil takhle můj
tatínek, kouzlem do zad když utíkal aby se zachránil? Najednou mi těch stvůr
nebylo ani trochu líto a byla jsem hrdá, že jsem jednu z nich mohla zabít. Mistr
na mě však ohromeně zíral. Zeptala jsem se Co se děje mistře? Udělala jsem něco
špatně? Ne, holčičko, udělalas to skvěle, naprosto úžasně. Teď se vrátíme domů,
ty si odpočineš a zítra začneme s vyvoláváním. řekl mi. Pak se otočil a zamířil
do Anvilmaru. Měla jsem ze sebe radost, dokázala jsem kouzlo, těžké kouzlo, a to
velmi dobře a mistr mě za to pochválil, to se mi stalo poprvé. Zítra se naučím
vyvolávat démony. Pak vyvolám nejmocnějšího ze všech démonů a přikážu mu, aby
vyvraždil všechny troggy. Ať všichni pochcípaj´, říkala jsem si pro sebe. Ale to
už jsme došli k Anvilmaru a mistr mě poslal odpočívat. Okamžitě jsem ho
poslechla, stejně nemělo cenu odmlouvat.

Druhý den jsme začali s vyvoláváním. svěřila jsem se mistrovi se svým plánem s
nejmocnějším démonem. Mistr se zhrozil a vysvětlil mi, že černokněžník může
ovládat jen démona slabšího než je on. Proto nebudu nikdy schopná poslat
nejmocnějšího démona proti troggům, jakmile bych ho vyvolala, zabil by mě jen
svým pohledem. Skoro jsem měla dojem že se mistr bojí, ale ukázal mi jednu
knížku, kde byli obrázky lidí, černokněžníků, kteří vyvolali něco mocnějšího než
byli oni a u toho byl vždy příběh, kolik lidí to kromě samotného černokněžníka
stálo život. Došlo mi, že démoni jsou dobří sluhové ale zlí páni. Ale to oheň
taky a taky jsem ho ovládala….
Mistr řekl, že začneme vyvoláním démonka jménem imp, prý je to celkem schopný
démonek, umí taky kouzlit a trošku i bojovat, ale je slabomyslný a prý by si
nechal poroučet i od něčeho tak tupého jako je trogg, jen by mu musel ta bestie
musela umět sdělit své přání. Nejdříve jednoho impa vyvolal a řekl mi co a jak
udělal. Pak mi řekl, abych to zkusila. Zaskočilo mě to, ale zkusila jsem to.
Nepovedlo se to a místo toho abych vyvolala démonka, jsem pouze vyhodila do
vzduchu půl mistrovy pracovny. Bylo vidět že je mu líto ztracených knih,
nástrojů a nábytku, ale nic mi neřekl, jen No, neznám nikoho kdo by to dokázal
na první pokus. Ale odteď budeme trénovat venku, souhlasíš? Samozřejmě jsem
souhlasila, v obličeji úplně rudá studem, protože mi bylo hrozně líto těch
zničených věcí. Venku jsme to zkusili znovu. Ani tentokrát to nevyšlo. Mistr
zase řekl To nic, ale já se naštvala a ve vzteku jsem myšlenkou jen tak roztrhla
obrovský kámen na dva kusy. Mistr se nejdříve zatvářil překvapeně, ale pak mu
došlo, čí je to práce a pochválil mě. Měla jsem z toho takovou radost, že jsem
znovu zkusila vyvolání impa. Sice jsem už byla unavená, ale přede mnou se
najednou zhmotnil malý démonek. Byl o něco menší než já, ale bylo na něm vidět
že je silný. Byl černý a kolem něj se vznášela jakási zelenkavá aura. Na hlavě
mu rostly v poměru k hlavě obrovské rohy a uši. Zamrkal, podíval se na mě, usmál
se a vycenil při tom svoje zčernalé tesáky. V tu chvíli jsem omdlela vyčerpáním…

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu