World of Warcraft

Druhý díl nového příběhu ze světa WoW. Každých 14 dní si budete moct přečíst nový díl příběhu gnomí slečny Tristiny a sledovat její cestu od malé holčičky až do její smrti.

Když jsem se probrala, spatřila jsem nad sebou ustaraně se tvářícího
mistra. Ale jaknile si všiml, že jsem vzhůru, na tváři se mu hned objevil úsměv.
„Jakpak ses vyspala Tristino?“ zeptal se mě. „Docela dobře“ řekla jsem. „Jak
dlouho byla mimo?“ „Dva týdny, holčičko, dva týdny….“ „A co můj imp? Jak se mu
daří?“ „Zmizel, nevím kam, ale je pryč.“ Byla jsem smutná, že můj démonek je
pryč. Zeptala jsem se mistra, jestli bych mohla vyvolat dalšího. Řekl mi, že
ano, ale až později, teď jsem prý ještě slabá. Uvědomila jsem si, že mám hrozný
hlad. Řekla jsem o tom mistrovi a ten mi přinesl něco k jídlu. Pak jsem znovu
usnula.

Bydlela jsem sice u mistra, ale čas od času jsem zašla za matka a bráškou. Teď
už to bylo hrozně dlouho, co jsem je viděla, tak jsem se za nimi vydala. Přisla
jsem ke dveřím jejich malého bytu a zaklepala jsem. Přišel mi otevřít můj bráška
a hned se na mě s úsměvem vrhl a objal mě „Sestříčko moje zaltá, ani nevíš jak
se mi po tobě stýskalo.“ „Co ode mě chceš, takhle milý jsi na mě nikdy nebyl,
jenom když jsi něco chtěl.“ „Ale no tak, Tristino, nebuď tak podezřívavá, jenom
jednu maličkost, to nic nebude…“ „Já to věděla… tak co chceš?“ „No, to chvíli
počká. Teď pojď dovnitř, nebudeme tu přece stát takhle ve dveřích.“ Když jsme
vešli do obývacího pokoje, uviděla jsem maminku jak sedí u stolu a hraje se
sousedkou karty. Když mě spatřila, vstala a šla mě přivítat „Zdravím tě,
holčičko. Jakpak se máš? A co to že jsi se na nás přišla podívat?“ Já, maminka a
sousedka jsme se daly do řeči a najednou už byl večer a matka šla chystat
večeři. Sousedka se rozloučila a šla domů a já si tak konečně mohla promluvit s
bratrem o jeho problému. Řekl mi, že jednomu trpaslíkovi rozbil jeho helmu a ten
trpaslík to chce říct naší mamce. Ta by pak ale bráchu zabila. Poprosil mě,
jestli bych s tím trpaslíkem nepromluvila a já souhlasila. Šla jsem do kuchyně a
řekla matce, že už musím jít. Pak jsem se vydala za tím trpaslíkem. Byl, stejně
jako všichni trpaslíci, malý, tlustý a měl dlouhé vousy a holou hlavu.
Pozdravila jsem ho a řekla jsem mu, že bych s ním chtěla mluvit o svém bratrovi.
On se hned rozčílil jaký je bratr darebák a že by zasloužil pořádně nařezat a mě
v tu chvíli napadlo, že kdybych ho ještě chvíli provokovala, tak by z toho měl
infarkt a byl by pokoj. Řekl mi, že ta zničená helma byla velmi stará a v jejich
rodině se dědila z generace na generaci a prý jí kdysi dávno nosil jeden z
Bronzebeardů. Zeptala jsem se jestli by se dala nějak opravit. Řekl mi že ano,
ale že on to neumí, že musím prý zajít za mistrem kovářem. Dal mi tu helmu a
řekl mi, že když mu ji vrátím do dvou dnů spravenou, ak nic neřekne. Poděkovala
jsem mu a vydala se za kovářem. Ten mi řekl, že by tu helmu mohl opravit, ale že
mu troggové ukradli nářadí, takže teď zrovna nemůže. Prý si už objednal nové,
ale to přijde až za měsíc. Ale já mám dva dny řekla jsem si. Zeptala jsem se,
jestli neví, kde ty troggové byli. Řekl mi, že někde jižně od města. Poděkovala
jsem mu a rychle jsem utíkala k mistrovi. Tam na mě čekal můj malý imp. Když mě
uviděl, zašklebil se na mě a na zavolání přiběhl. Vzala jsem si svojí dýku a
teplé oblečení a vyrazila i s impem do noci.

Šli jsme jenom chvíli. Když jsem před sebou uviděla ty modře svítící oči. V
duchu jsem impovi řekla aby zaútočil a sama jsem se snažila vyvolat ohnivou
kouli. Imp se rozeběhl a s psychopatickým řevem skočil na trogga. Sekl svými
dlouhými drápy a rozsekl troggovi hrudník. Trogg zaskučel a snažil se zabránit
svým vnitřnostem, aby vytekly ven. Nepovedlo se a za chvíli se přede mnou válela
hromada troggských vnitřností. Udělalo se mi špatně a začala jsem zvracet. Když
jsem dozvracela, podívala jsem se znovu na trogga a přikázala jsem impovi, aby
ho prohledal, protože já bych to nedokázala. Imp se vrhl na mrtvolu a začal jí
trhat na kousky a hledat něco, čím by mi udělal radost. Já šla zatím dál do
lesa, nemohla jsem se na to dívat. Za chvíli ke mně přiskákal smějící se imp s
jakousi koženou taškou. Napadlo mě, z čeho byla ta kůže. Tašku jsem si od impa
vzala. Byla docela kvalitní a nepošpiněná krví toho trogga, takže jsem se
rozhodla, že si ji nechám. Nakoukla jsem dovnitř a radostí jsem úplně vyjekla.
Uvnitř bylo nářadí mistra kováře. Rychle jsem brašnu zavřela, hodila jsem si ji
přes rameno a spěchala zpět k Anvilmaru, imp běžel za mnou. Hned jsem šla za
kovářem a dala jsem mu nářadí. Když se mě ptal, kde jsem ho vzala, řekla jsem,
že našla. On se ale podíval na moje zkrvavené oblečení a zamračil se. Nic ale
neříkal a slíbil, že do zítřejšího večera bude helma opravená.poděkovala jsem mu
a vrátila jsem se domů. Tam jsem ze sebe svlékla špinavé oblečení a šla jsem se
umýt. Pak jsem šla spát.

Ráno mě vzbudil mistr a řekl mi, že mám vstávat, že má pro mě práci. I když
nerada, vyhrabala jsem se z postele a šla se nasnídat, než se pustím do práce.
Po snídani jsme šli k mistrovi do pracovny a on m řekl, že dnes mě naučí novému
umění. Chvíli na mě zkoumavě hleděl a pak řekl „Ale nejdřív mi pověz, kde jsi
byla včera v noci.“ Pustila jsem se do vyprávění a když jsem skončila, mistr
nevěděl, jestli mě má pochválit za dobrou práci, nebo mi vynadat, že jsem se
sama vydala na noční lov a nic mu neřekla. Nakonec se rozhodl to přejít a
pokračovat dál. Řekl mi, že dnes mě naučí sbírat různé bylinky a kytičky, no a
až budu umět poznat aspoň pár základních bylinek, naučí mě vařit z nich
lektvary. Dal mi tlustou knihu a řekl mi, ať si důkladně pročtu kapitoly 1 a 2.
odešla jsem do svého pokoje a četla jsem si o různých kytičkách a bylinkách. V
poledne jsem byla hotová a hned po obědě jsme s mistrem vyrazili do lesa sbírat.
Večer jsme se vraceli s několika svazečky různých rostlinek. Pak jsme povečeřeli
a mistr mě poslal do pokoje, ať si prý dál čtu nebo že můžu jít spát. 5ekla jsem
mu, že bych potřebovala dojít ke kovářovi pro tu helmu a on mě tam tedy nechal
jít. Ale prý dnes nemám už chodit ven. S radostí jsem vyrazila k mistru kováři.
Vzala jsem si od něj helmu a stříbrnou minci, kterou mi dal za nalezení jeho
nástrojů. Pak jsem zašla za majitelem té helmy a vrátila jsem mu ji. Řekl mi, že
můj bratr by měl být rád, že má takovou sestru. Nevěděla jsem co říct, ale úplně
jsem zrudla, což trpaslíkovi stačilo. Se smíchem mě vyprovodil a poslal mě domů.
Já ale nejdřív zašla za bratrem, říčt u, jak to dopadlo. Moc mi děkoval a měl
hroznou radost. Já pak s úsměvem odešla domů a šla jsem spát.

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu