World of Warcraft

Čtvrtý díl příběhu ze světa WoW. Každých 14 dní si budete moct přečíst nový
díl příběhu gnomí slečny Tristiny a sledovat její cestu od malé holčičky až do
její smrti.

Pod nohama mi křupal sníh, v nedalekém lese zrovna lovil vlk králíka a na
stromě si hrály dvě veverky. To vše jsem ale vnímala jen tak okrajově a byla
jsem zahloubaná do svých myšlenek. Kdo byl ten nemrtvý? Proč mi mistr nic
neřekl? A hlavně – kdo byl ten neznámý gnom? A proč mnou při každé myšlence na
něj projela taková divná vlna? Instinkt? Mám si snad na něj dávat pozor? Nebo
něco jiného? S takovými myšlenkami jsem došla k tunelu vedoucímu pryč z
Coldridge valley. Otočila jsem se a naposledy jsem pohlédla na svůj domov. V oku
se mi objevila slza a já si uvědomila, že jsem se ani nerozloučila s rodinou.
Pocit viny mě nutil otočit se a vrátit se zpět, aspoň kvůli tomu rozloučení, ale
jiná moje část věděla, že už se vrátit nemůžu. Už nikdy. Utřela jsem si slzu a
pomalu jsem vyrazila do temného tunelu. Rukou jsem přejela nad krystalem na
konci hole a ten se rozzářil tak aby mi dodával dostatek světla ale zároveň mě
neoslňoval. Krok. A ještě jeden. A pak další a další. Pomalu jsem se vzdalovala
od domova a mířila do naprosto neznámého světa. Neměla jsem ale strach, skoro
jsem se těšila…

Najednou se přede mnou ze tmy vynořil trogg. Já jsem se jen usmála, zvedla ruku
a vyslala směrem k tomu tvorovi proud rudého ohně. Trogg zařval bolestí padl už
jako hromádka popela a ohořelých kostí na zem. Znovu jsem se usmála a
pokračovala v cestě. Zašla jsem za zatáčku a tam jsem pohlédla do tváří osmi
troggů. Úsměv mi z tváře zmizel a já přemýšlela, jak dokážu zabít tolik troggů
najednou. Zezadu se ozval hrozný řev a troggové v hrůze uprchli. Já zůstala stát
sama v tom tunelu a čekala jsem, co se bude dít. Pak proti mně vyšlo to, co
vydalo ten strašný řev. Bylo to vyšší než tři gnomové dohromady, bylo to
kostnaté, ledově modré a s velice ostrým a dlouhým mečem v ruce. Co to sakra je?
pomyslela jsem si. V tu chvíli se to proti mně rozeběhlo a z křivé tlamy se tomu
linul řev ještě horší než ten první. Pomyslela jsem si, že na přemýšlení o tom,
co je zač, bude dost času potom, a automaticky jsem zvedla ruku, zašeptala
několik slov a z mé ruky vyšel proud temné energie a urval té stvůře levou ruku.
Jediné, čeho jsem si stačila všimnout, než se po mně ohnal mečem, bylo to že
rána nekrvácela. Pak jsem už musela vykrýt ránu té zrůdy svojí holí. Stihla jsem
to jen tak tak a už se na mě meč řítil znovu, aby mě už trefil a pomstil tak
svoji ruku. Z mé ruky znovu vyšlehl proud temné energie a tentokrát urval té
bestii hlavu. Byla jsem ale po tolika kouzlech v tak krátkém čase hodně vysílená
a tak jsem jen rychle prohledala mrtvolu a sebrala jí vše co u sebe měla – velký
meč, který jsem si přivázala na záda, nějaké mince a prsten z dubového dřeva,
který ve tmě lehce zářil zelenou barvou. Rychle jsem vyrazila dál a už jsem byla
pryč, když troggové našli mrtvolu svého vůdce a už jsem se blížila ke Kharanosu,
když z tunelu vyběhli a vydali se za pomstou. Když však viděli, že jsem už ve
městě, rozmysleli si to a zalezli do tunelu, aby vybrali nového vůdce.

Já dál kráčela směrem k hospodě. Pozdravila jsem skupinku tlustých gnomů a ještě
tlustějších trpaslíků a pak jsem vešla do hospody. Ucítila jsem vůni piva a
pečeného prasete a taky zápach přítomných trpaslíků. A u malého stolku v rohu
seděl gnom celý v černém koženém oblečení, ze kterého mu koukaly jenom dvě uši a
zářily oči. Zamířila jsem k němu. Když si mě všimnul, zamával mi a od sousedního
stolu mi přitáhl židli. Sedla jsem si a pozdravila jsem ho. On mi jen pokynul
hlavou a řekl mi, že se jmenuje Ryan. Řekl mi kdo byl ten nemrtvý, proč ho tam
mistr schovával a proč museli oba zemřít. Ten nemrtvý kdysi dávno býval člověk a
učil mého mistra. Pak přišla Pohroma a ten člověk odešel do boje. Už se
nevrátil, aspoň ne jako člověk. Můj mistr ho však stále měl rád jako svého otce
a tak se ho rozhodl najít. Po letech se mu konečně podařilo s mistrem spojit a
pomoci mu utéct od nemrtvých. Pak ho skryl u sebe. Proto na mě mistr zaútočil,
já zabila jeho mistra, uvědomila jsem si. Dále mi Ryan povídal o jisté
organizaci, která si říká Holy Legion, je to prý uskupení několika lidí, gnomů,
trpaslíků a elfů, kteří společně bojují proti Hordě a jinému zlu. Ryan k té
organizaci patří a když se doslechli, že v Anvilmaru je nemrtvý, vyslali ho tam.
Poděkoval mi, že jsem mu pomohla se zabitím toho nemrtvého a nabídl mi, že mě
zavede k Vůdci, nějakému paladinovi ve Stormwindu. Chtěla jsem mu říct že ne,
ale došlo mi, že už nemám důvod tu zůstávat a tak jsem Ryanovi řekla, že můžeme
odejít hned, jakmile napíšu rodině dopis na rozloučenou. Souhlasil. Já napsala
celkem krátký dopis, ve kterém jsem vysvětlila co se stalo, zalepila jsem ho a
hodila do schránky. Naposledy jsem se podívala na jih směrem ke Coldridge Valley
a pak jsem se otočila a zamířila k Ryanovi, který stál na druhé straně městečka.
Pak jsme vyrazili směrem k městu Ironforge, odkud jsme měli jet metrem do
Stormwindu. Já jsem sice nevěřila, že by něco takového mohlo existovat, ale Ryan
tvrdil že ano a já mu věřila. Kráčeli jsme po cestě k městu a povídali jsme si o
Holy Legion, jejích pravidlech, a povinnostech a výhodách členů. Povídal mi
různé příběhy, o tom jak zabíjeli celé zástupy orků a slíbil mi, že až budu
dostatečně silná, vezme mě na nějakou velkou výpravu.

To už jsme stoupali do kopce po úzké klikaté cestě a museli jsme uhýbat
bezohledným trpaslíkům na beranech a gnomům na mechanických pštrosech. Před námi
byla další zatáčka, a když jsme ji prošli, spatřili jsme ohromnou kamennou bránu
otevřenou dokořán a umožňující vstup na nejúžasnější místo jaké jsem do té doby
viděla. Venku stály stráže a dva parní tanky, uvnitř byly davy trpaslíků, gnomů,
lidí i elfů. A já pomalu vykročila vpřed. Ryan, který šel přede mnou, zamířil do
postranní uličky a já měla co dělat abych mu stačila. Za chvíli jsem celá
udýchaná zastavila v městské části, která se jmenuje Tinker Town a která se
stala domovem gnomů po zničení Gnomereganu. Ryan stál u zvláštního otvoru ve zdi
a mával na mě ať si pospíším. Chtěla jsem si trošku prohlédnout město, ale
bohužel jsme museli jet do Stormwindu. A tak jsem šla za Ryanem do tunelu. Ten
vedl na podivné nádraží. Ryan šel koupit lístky a já zatím pozorovala s
otevřenou pusou, co se děje okolo. Do velké místnosti vedly dva tři tunely,
jeden z města a v dalších dvou jezdily vlaky. Jeden zrovna zastavil a já do něj
hned po Ryanovi, který už stihl koupit lístky, nastoupila a vyrazila do sídla
civilizace lidí, královského města Stormwind.

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu