World of Warcraft

Další díl příběhu ze světa WoW. Každých 14 dní si budete moct přečíst nový
díl příběhu gnomí slečny Tristiny a sledovat její cestu od malé holčičky až do
její smrti.

Cestou vlakem jsem si povídala s Ryanem o tom, co mě čeká, jaký je Stormwind,
jaký je Vůdce a dalších věcech a tak mi to nakonec přišlo jako chvilka než jsme
dojeli do Stormwindu. Vystoupili jsme z vagonu a vykročili jsme do města. Vyšli
jsme přímo do Trpasličí čtvrti, všude spousta páry, dýmu a malých, tlustých a
věčně nevrlých trpaslíků. Zamířili jsme na východ, pak na jih a pořád na jih až
jsme došli do velkého parku. Ryan mě vedl k jižnímu okraji, kde bylo malé
jezírko a u něj socha nějakého už staletí mrtvého krále. A u té sochy a jezírka
byla dřevěná lavička, na které seděla lidská žena. Měla na sobě fialovomodrou
róbu, na hlavě měla podivnou korunku z nějakého modrého kovu, nad kterou
poletovala malá koule energie a na ramenou měla chrániče ze stejného materiálu a
nad každým se vznášela malá koule energie. Vedle sebe měla položenou velmi
zvláštní hůl. Vypadala jako obyčejný dřevěný klacek s koncem vytvarovaným jako
hlava havrana. I když ta hůl vypadala spíš jako nějaký obyčejný klacek, cítila
jsem z ní ohromnou moc. Žena vstala a vydala se k nám. Pozdravila nás a mě se
přestavila. Řekla že se jmenuje Nathali a že nás zavede k Vůdci. A tak jsme se
vydali do Obchodnické čtvrti a odtud na hradby kde byli gryfoni a jeden člověk.
zaplatili jsme mu pár stříbrných (za mě zaplatil Ryan) a on nám ukázal dva
nádherné kusy z jeho „stáda“. Na jednom letěla Nathali, na druhém já s Ryanem.
Pode mnou se rozprostíral Elwynnský les a já se kochala tím nádherným pohledem
na koruny stromů, krásně modrou oblohu bez mráčku a ani jsem nevnímala, kam to
přesně letíme. najednou jsme zamířili celkem prudce dolů, tak prudce že jsem
málem spadla. Ryan mě naštěstí včas chytil, usadil mě zpět na místo před sebou a
mile se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila, ale on už se zaměřil na přistání a
mě ignoroval. Spíš než jako přistání to vypadalo že jsme sebou o zem bouchli,
Ryanovi se to prostě moc nepovedlo… Když jsme sesedli, gryfoni se hned zase
vznesli do vzduchu a vrátili se do Stormwindu. My jsme pěšky vyrazili ke vchodu
do nějaké hromné jeskyně.

Vešli jsme dovnitř a do nosu mě praštil hrozný zápach. Podívala jsem se na Ryana
a ten se taky netvářil, že by to tak mělo být. Byl to odporně nasládlý zápach
spáleného masa smíchaný se štiplavým zápachem síry. Nathali zbystřila a její
ruce začaly slabě zářit, Ryan vytáhl své dvě dýky, které se taky rozzářily, ale
na rozdíl do Nathaliiných rukou, které zářily barvou ohně, Ryanovy dýky byly
jedovatě zelené. Já jsem se také připravila, vyvolala jsem si na pomoc impa a i
mé ruce začaly zářit, ale ne ohněm, ale zelenočernou energií, magií démonů. Když
to Nathali viděla, v očích se jí objevilo opovržení, ale mě to bylo celkem jedno
a spolu s impem jsem se vydala dovnitř. Nathali i Ryan šli za mnou a celkem
rychle jsme pokračovali tunelem. „Takhle to asi nemá být co? Něco je špatně, že
jo?“ zeptala jsem se. Nathali na mě pohlédla tak ošklivě, že jsem měla sto chutí
urvat jí hlavu jednou dobře mířenou magickou střelou, ale nakonec jsem si to
rozmyslela. A proč? Proti nám vyskočilo něco, vedle čeho i trpaslice vypadá
hezky. Mělo to něco přes čtyři metry, dlouhé zuby, už jenom jedno oko a dlouhé
rozcuchané vlasy. Nathali vykročila vpřed, ale imp byl rychlejší, s
psychopatickým řevem se vrhl na tu věc a vykousnul mu z hlavy to zbývající oko.
Stvůra zařvala, udeřila impa a ten odletěl a narazil do zdi, praštil se ošklivě
do zdi, dopadl na zem, vydal zoufalý skřek, pohlédl na mě smutně, jako by se mi
omlouval, že mě zklamal a já se s ním spojila, řekla jsem mu že nezklamal a že
byl skvělý a že se mi po něm bude stýskat. Té mojí malé potvůrce se na tváři
objevil šťastný úsměv a pak zemřel a zmizel. To mě strašlivě rozčílilo a můj
hněv se změnil v kouzlo. Přála jsme si aby ten tvor trpěl, hrozně moc a tak se i
stalo, za pár sekund už se svíjel v bolestech na zemi. Z Nathaliiných rukou
vyšlehl plamen a dorazil toho tvora. Podívala se na mě a v jejích očích sice
stále byly stopy pohrdání kvůli druhu magie který používám, ale i jakási stopa
úcty. Usmála jsem se na ní a podívala jsem se na Ryana. Jeho pohled byl tak
zvláštní… mísil se v něm obdiv s něčím co jsem sice neznala, ale věděla jsem že
to je něco hezkého. Celá jsem zrudla a otočila jsem se a vyrazila dál. Oni šli
za mnou. Vešli jsme do jakéhosi sálu na druhé straně byly dveře a mezi námi a
těmi dveřmi bylo něco co připomínalo mix trogga, nemrtvého, koboldího trusu a
trolla. Vrhlo to na nás zářivý úsměv a o pár okamžiků i své slizem pokryté kopí.
Letělo přímo na mě a já si v tu chvíli myslela, že za pár okamžiků zemřu.
Nathali ale vykouzlila přede mnou ledovou stěnu, do které se kopí zarazilo.
Stěna se po pár sekundách rozsypala ale kopí jen neškodně spadlo na zem.
Podívala jsem se na Nathali tázavým pohledem a ona přikývla. Každá jsme se
rozeběhly na jednu stranu místnosti a přitom jsme si chytaly svá kouzla. Zrůda
nevěděla, po kom má jít dřív a jen stála uprostřed a zmateně se otáčela ze
strany na stranu. Najednou do něj z jedné strany narazil proud ohně s z druhé na
něj začalo padat něco mezi meteority a ohnivými koulemi. Netvor zařval a snažil
se utéct, ale zakopl a spadl na zem, kde po pár sekundách v plamenech naposledy
vydechl. Usmály jsme se na sebe s Nathali a spokojeně jsme se i s Ryanem vydali
dál. Po pár metrech chodby jsme vešli do dalšího sálu, kde byla další bestie.
Ryan už zřejmě nechtěl jen stát a koukat a tak sundal ze zad luk a vystřelil
tomu všechny oči dřív než jsme já a Nathali stihly něco udělat. Dál do té věci
střílel šíp za šípem a já s Nathali jsme po tom stříleli jednu kouli energie za
druhou. Padlo to mrtvé k zemi dřív než to k nám doběhlo. Pokračovali jsme dál a
vešli jsme do posledního sálu ze kterého už nevedly žádné dveře, byl jen trůn,
spousta mrtvých, jakýsi svázaný muž s kápí a na trůně seděl…

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu