World of Warcraft

Další díl příběhu ze světa WoW. Přibližně každých 14 dní si budete moct přečíst nový díl příběhu gnomí slečny Tristiny a sledovat její cestu od malé holčičky až do její smrti.

Po přijetí do Holy Legion jsem začala dostávat od Vůdce úkoly, hodně jsem
cestovala, učila jsem se spousty kouzel, sílila jsem a získávala cenné
zkušenosti. Jednoho dne za mnou přišel Ryan a řekl mi, že by mě chtěl s někým
seznámit. Na tváři měl zvláštní úsměv… Řekla jsem si proč ne. A tak jsme šli.
Procházeli jsme místnostmi nového guildovního domu a mířili jsme do prvního
patra kde byli pokoje pro hosty. Ryan zastavil před jedněmi dveřmi a zaklepal.
Za pár sekund se dveře otevřely a za nimi stál malý gnom s velkýma ušima,
dlouhými vlasy a knírkem a v brnění ne nepodobném tomu co měl na sobě Ryan.
„To je můj mistr, Yakuzo.“ řekl Ryan.
„Není to mé pravé jméno, jenom přezdívka.“ řekl s úsměvem ten gnom, když viděl
jak se tvářím.
„Tak to je ta tvoje velká láska, o které jsi mi vyprávěl?“ zeptal se Yakuzo
Ryana. Ryan zrudl, něco zamumlal a asi měl v tu chvíli sto chutí udělat svému
mistrovi něco ošklivého. Ovládl se ale, otočil se na mě a jen mi vysvětlil, že
mistr už je starý a v hlavě už to nemá úplně v pořádku. Yakuzo ho naštěstí
neslyšel. Přemýšlela jsem jestli je starouš opravdu už tak moc starý, nebo Ryan
„kecá“. Mistr Yakuzo nás pozval dál. Nějakou dobu jsme si povídali o tom co ti
dvaspolu zažili, kolik potvor společnými silami zabili atd. Na mistrovi jsem ale
viděla, že nám chce něco říct a nemůže se k tomu odhodlat…
Nakonec ale řekl:“Děti, něco bych od vás potřeboval.“ Pak nám řekl, že umírá, že
má nějakou nemoc, kterou prý nedokáže vyléčit nikdo z Holy Legion a to prý máme
nejlepší kněze a paladiny na světě.
Byl zjevně smířený s tím, že umře. Ale ještě než se tak stane, chtěl se setkat s
jednou elfkou, do které se zamiloval ještě v době kdy byl úplně malý gnomík. A
po nás chtěl aybsme ji našli. Podívala jsem se na Ryana, on na mě a přikývl.
Měla jsem radost, že budu moct splnit přání tomu staroušovi. Ryan řekl Yakuzovi,
že vyrazíme okamžitě. A tak se i stalo. Skoro. Ryan si mě odvedl stranou a řekl
mi, že to bude dlouhá a náročná cesta a protože mám za pár dní narozeniny, tak
mi něco koupil. Zavedl mě do stájí a tam stál vedle jeho obrovského černého
mechanostridera jeden o něco menší a očividně o něco pomalejší, ale krásný
zvýkačkově růžový plechový pštros se zlatou mašlí kolem krku.
„Ten… ten je pro mě??“ bylo to jediné na co jsem se zmohla.
„Jasně že pro tebe.“ řekl Ryan a byl potěšen, že se mi dárek líbí. Poděkovala
jsem mu, objala ho a dala mu pusu. Ten výraz, který se objevil na Ryanově
tváři…
No a pak mě Ryan odvedl i s mým movým pštrosem na cvičiště, kde jsem se na něm
učila jezdit. Docela mi to šlo a tak jsem se Ryana zeptala, jestli bych si
nemohla půjčit jeho silnějšího mechanostridera, ale řekl mi, že ne, že na tak
silný stroj jsem zatím moc nezkušená. No nic, řekla jsem si, tvůj mechanostrider
je sice rychlejší, ale můj je zase hezčí. Když jsem skončila s učením, vzal mě
Ryan do Restaurantu U gobliní hlavy na výbornou večeři. Pak jsme šli spát a
druhý den ráno jsme vyrazili na cestu.
Jelo se nám dobře, povídali jsme si, Ryan mě učil jak správně bojovat s dýkou a
mečem, já ho zas naučila něco o sbírání kytek(v tom sem byla už nejlepší z
gildy, stejně jako ve vření lektvarů). Jednou jsme si zastavili, že si ulovíme
rybu v malém jezírku a Ryanovi se podařilo chytit jednu opravdu velkou, tak
velkou, že vystačila dvoum hladovým gnomům na večeři. Když jsem ji kuchala
adamantiovou dýkou(Ryan, když me viděl, tiše trpěl a sledoval jak se jedna z
nejlepších zbraní používá jako kuchyňský nůž), našla jsem v jejích vnitřnostech
velký jedovatě zelený kámen. Ukázala jsem ho Ryanovi. Ten řekl, že takový kámen
už viděl u Freddyho, našeho nejlepšího enchantera. Možná bych mu ho mohla dát,
aby mi ho zasadil do špičky hole nebo aby mi za něj nějak očaroval róbu napadlo
mě. Prozatím jsem si ho schovala do váčku u pasu. Pak Ryan usmažil na pávni
rybu. Pozorovala jsem ho a něco jsem se zas naučila, jaké koření se na rybu
používá, jak dlouho se má smažit atd. Ryan mi dal trošku ze svých zásob koření a
malou knížku plnou různých receptů. Když jsme rybu snědli, postavili jsme stan,
zalezli dovnitř a usnuli jsme.
Ráno, když jsem se probudila, jsem ležela přitulená k Ryanovi. Pomalu jsem
vstala abych ho nevzbudila a šla jsem udělat nějakou snídani. Když se Ryan
vzbudil, najedli jsme se a vyrazili na další cestu k night elfům, do jejich
království na ostrově Teldrassil, kde měla být elfka, kterou Yakuzo chtěl vidět.
Dojeli jsme do přístavu Menethil Harbor a pak lodí přes moře do Auberdine, kde
jsme nasedli na další loď. Na té jsme přepluli do malé vesničky na jižní straně
Teldrassilu. Tak, konečeně v zemi night elfů, pomyslela jsem si. S Ryanem jsme
společně aktivovali naše mechanostridery stiskem velkého červeného tlačítka a
vyrazili jsme na cestu, k portálu do hlavního města a pak pěkně po cestě až do
Shadowglenu, kde byla ta kterou jsme hledali. A jak jsme si tak jeli po cestě,
najednou z lesa vyběhl podivný kříženec medvěda a elfa. Asi druid drápu,
pomyslela jsem si. Omyl, tohle nebyl jeden z těch hodných a mírumilovných druidů.
Tohle byl jeden z těch které zkazila Legie. Co tu dělal jsme ani já ani ryan
nechápali, ale když se na nás vrhnul, tak jsme se začali starat o jiné věcinež o
to kde se tu vzal. Soustředila jsem se, v hlavě si vytvořila kouli energie, tak
jak mě to učil mistr a tu energii pak přeměnila na ohnivou střelu, která
vystřelila směrem k elfovi. Apak jsem po něm házela jednu kouli stínu za druhou.
Jeho kožich vzpál a koule temné energie z něj rvaly kusy masa. Legie mu ale asi
tak poničila mysl, že mu ani nedošlo že už měl dávno umřít. Začínala jsem být
zoufalá, docházela mi energie a ta parodie na elfa se pořád blížila. A najednou
ten tvor padl na zem a z čela mu trčel dlouhý tenký šíp z nějakého hodně tvrdého
dřeva a s ohnivě rudým peřím na konci. Poznala jsem ten šíp a děkovala jsem všem
bohům, že umí Ryan tak dobře střílet z luku. Společně jsme pak mrtvolu
prohlédli, sebrali jsme jí nějaké peníze a věci a šli dál. Hovořili jsme o tom,
co tu ten zplozenec démonů dělal a shodli jsme se na tom, že ne nic dobrého.
Ryan pak řekl, že se musí vrátit do Darnassu a varovat nejvyššího druida před
nebezpečím a o všem informovat gildu a já mám pokračovat co nejrychleji do
Shadowglenu a přivést Amee Greenleaf(tak se jmenovala Yakuzova láska) do
Darnassu. Objal mě, řekl mi abych byla opartná, pak mě políbil, zrudnul a rychle
odjel. Já tam ještě chvíli stála a pak jsem s úsměvem nasedla a vydala se dál po
cestě.

PC hry :: Hry na PSP :: Hry na Playstation 3 :: Hry na XBOX 360 :: Hry na Nintendo Wii :: Hry na NDS   - www.megahry.eu